Category: Literatura

Dočetl jsem se….

Myslíte si, že lze z textu poznat, jestli ho psala žena nebo naopak muž?

Historicky je tato otázka nesmyslná. Na co se vlastně takto ptáme, co tím sledujeme? „Ženské“ ani „mužské“ jako kategorie nejsou jakési esenciální chlívky. Jsou to jistě kategorie funkční, ale jsou nestabilní, proměnlivé, a když si nedáme pozor, tak jsou to i diktátorské kategorie, jak se třeba ukazuje ve vaší otázce. Měli bychom si vždy uvědomovat, k čemu ta slova „mužské“ a „ženské“ vztahujeme. Nejsou vůbec nevinná.

Z rozhovoru s Libuší Heczkovou v Literárních novinách.

Reklamy

Robert Musil: Zmatky chovance Törlesse

Robert MusilNebudu se pouštět do rozboru románu (je vynikající), chci však citovat jednu pasáž, která dokládá, že Musil měl velmi dobré ponětí o matematice a nerozpakoval se to v románu použít. Studoval ostatně techniku (viz Wikipedie). Nepochybuji, že při svém vzdělání znal odpověď na nejasnosti, které má v románu jeho hrdina. A co ctění čtenáři tohoto blogu? :-)
Celý příspěvek

Urfaust (1979)

ČRo 3 - Vltava - Urfaust (1979)Shodou okolností jsem měl dnes čas i dostatek soustředění a vyslechl jsem po dlouhé době rozhlasovou hru. Stanice Vltava vysílala Goethova Urfausta. Nastudování pochází z roku 1979 a titulní postavu ztvárnil Eduard Cupák, Markétku pak Klára Jerneková. Je fantastické, s jakou bravurou se tehdy herci dokázali vypořádat s textem ve verších, řeč plyne přirozeně jako voda a je rozkoš je poslouchat. Nejsilnějším zážitkem však pro mne byl Rudolf Hrušínský coby Mefistofeles. Každá jeho věta je perla a každá promluva zasluhuje aplaus. Právě takový totiž musí být ďábel. Ďábel není primitiv, šířící hrůzu, není to ani směšná postavička z našich pohádek. Je to inteligentní muž, kterého stále neomrzel svět, přestože ví, jak věci dopadnou. Naopak – protože , má odstup, má moc a především má ironii. Ví, že stačí počkat a Faust mu sám a dobrovolně splní svou část kontraktu. Tedy čeká a baví se. Navíc je (ve svém chápání věcí) optimista, přestože se mu ne vždy daří, jak přiznává Faustovi v jejich prvním dialogu. Mefisto nemá lidské slabosti. Faust, sebevědomý, domnívající se, že všechno poznal, je však stále jen člověk. Domnívá se, že má sebe i svého sluhu pod kontrolou. Ale citová vyprahlost se nemůže rovnat suverenitě skutečné převahy, dané tím, jak jsou od začátku rozdané karty. Ďáblu se nemůže vyrovnat a podlehnout zkrátka musí. Hrušínský jako Mefistofeles triumfuje velkolepě, přesto jaksi samozřejmě… Markétku je bohužel (smí ďábel -byť v mé parafrázi- vůbec použít takové slovo?) nutné odepsat, to se zkrátka stává, ale Faust, Faust je náš…

Stanice Vltava Urfausta dnes zařadila namísto jiné hry vzhledem ke dni smutku po smrti polského prezidenta. Marně přemýšlím, co chtěli dramaturgové ČRo 3 volbou této hry svým posluchačům sdělit.

~*~

Mluvíme stejnou řečí

V roce 1962 vydalo nakladatelství Československý spisovatel útlou knížečku nazvanou Mluvíme stejnou řečí. Obsahovala povídky mladých spisovatelů. Z mladých spisovatelů se zatím stali spisovatelé staří nebo zesnulí. Je proto zajímavé se podívat, co zůstalo po téměř padesáti letech z tehdejších nadějných debutů čtivé dodnes a co naopak vyčpělo.

Celý příspěvek

George Orwell: 1984

1984Je zajímavé podívat se na to, čím mne tohle dílo oslovovalo v minulosti a čím to dělá v dnešní době. Navzdory rozdílům v chápání románu je jeho četba stejně dnes jako tehdy mimořádný zážitek.

S románem 1984 jsem se poprvé setkal pravděpodobně jako středoškolák někdy v osmdesátých letech. Snad jsem se tehdy dostal k některému výtisku z nakladatelství ’68 Publishers, vlastně nevím. Určitě jsem ale v té době poslouchal také zdramatizovanou četbu jiného slavného Orwellova románu, Farmy zvířat, kterou vysílala Svobodná Evropa (nebo to byl Hlas Ameriky? Trochu mě děsí, že si to už dnes nedokážu vybavit).

Celý příspěvek

Milan Kundera

Milan KunderaV souvislosti s aférou, která se před pár dny vynořila, jsem si prošel několik reakcí na českých blozích. Překvapilo mě něco jiného, než byly postoje jejich autorů k samotné kauze. Rozdělení názorů se dalo dopředu odhadnout. Mnohem zajímavější mi připadá, že se někteří autoři chovají jako zhrzené milenky. Vadí jim, že Milan Kundera není jako jeden z nich. Že se nechce zviditelňovat prostřednictvím médií. Že nechce -jako oni- chodit se „správnými lidmi“ a ke „správným lidem“. Milan Kundera sedí u sebe doma a píše. To stačí. Přesto je známější a jeho názory jsou brány s větší vahou, než názory zapšklých a ublížených chudáčků, kteří dělají všechno pro to, aby byli vidět.

Celý příspěvek