Shodou okolností jsem měl dnes čas i dostatek soustředění a vyslechl jsem po dlouhé době rozhlasovou hru. Stanice Vltava vysílala Goethova Urfausta. Nastudování pochází z roku 1979 a titulní postavu ztvárnil Eduard Cupák, Markétku pak Klára Jerneková. Je fantastické, s jakou bravurou se tehdy herci dokázali vypořádat s textem ve verších, řeč plyne přirozeně jako voda a je rozkoš je poslouchat. Nejsilnějším zážitkem však pro mne byl Rudolf Hrušínský coby Mefistofeles. Každá jeho věta je perla a každá promluva zasluhuje aplaus. Právě takový totiž musí být ďábel. Ďábel není primitiv, šířící hrůzu, není to ani směšná postavička z našich pohádek. Je to inteligentní muž, kterého stále neomrzel svět, přestože ví, jak věci dopadnou. Naopak – protože ví, má odstup, má moc a především má ironii. Ví, že stačí počkat a Faust mu sám a dobrovolně splní svou část kontraktu. Tedy čeká a baví se. Navíc je (ve svém chápání věcí) optimista, přestože se mu ne vždy daří, jak přiznává Faustovi v jejich prvním dialogu. Mefisto nemá lidské slabosti. Faust, sebevědomý, domnívající se, že všechno poznal, je však stále jen člověk. Domnívá se, že má sebe i svého sluhu pod kontrolou. Ale citová vyprahlost se nemůže rovnat suverenitě skutečné převahy, dané tím, jak jsou od začátku rozdané karty. Ďáblu se nemůže vyrovnat a podlehnout zkrátka musí. Hrušínský jako Mefistofeles triumfuje velkolepě, přesto jaksi samozřejmě… Markétku je bohužel (smí ďábel -byť v mé parafrázi- vůbec použít takové slovo?) nutné odepsat, to se zkrátka stává, ale Faust, Faust je náš…

Stanice Vltava Urfausta dnes zařadila namísto jiné hry vzhledem ke dni smutku po smrti polského prezidenta. Marně přemýšlím, co chtěli dramaturgové ČRo 3 volbou této hry svým posluchačům sdělit.

~*~