Kategorie: skály

24 let

Skoro na den po čtyřiadvaceti letech jsem se zase jednou (už pošesté) zapsal do téhle krásné vrcholové knížky. Knížka je popsaná zhruba ze třetiny. Takovým tempem by mohla vydržet ještě padesát let…

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

~*~

 

Kauschkova věž

Na střední škole jsme s kamarádem Petrem obcházeli o oblézali celé Jizerky. Mám na tu doby mnoho krásných vzpomínek a mohu říct, že ve mě zformovala mou celoživotní lásku k Jizerským horám.

Jedna ze vzpomínek se týká Kauschkovy věže. Je to jedna z těch nejhůř dostupných věží v Jizerských horách. Dnes stojí v lese a je často mokrá, v osmdesátých letech se ale tyčila uprostřed paseky.

S Petrem jsme ti tenkrát vylezli nejlehčí cestou, i tak jsme ale museli použít stavění, jinak by to bylo nad naše síly. Vzpomínám si, jak jsme hrdě seděli na vrcholu a nechali se obdivovat od nějakých lezců, procházejících po cestě. Nějak jsme jim jen zapomněli říct, že jsme to nevylezli čistě.

Včera jsem se nachomýtl k horolezeckému promítání a kamarádi ukazovali i fotografie z lezení právě na Kauschkovu věž. A protože jsou pečliví, měli nafocenou i celou vrcholovou knihu. Díky jim proto dnes vím, že ten náš dávný výstup jsme s Petrem provedli 11. září 1989.

Podívejte se na několik snímků vrcholové knihy na Kauschkově věži. Autorem fotografií je Ondřej Maštálko.

jh_kauschkova_vez_2015_10_24-2542

Ošidná paměť

Ošidná paměťPřed časem jsem tu zveřejnil článek o jednom svém horolezeckém dobrodružství ze středoškolských let. S Petrem jsme si tehdy „objevili“ skálu a udělali na ni prvovýstupy. Ukázalo se ale, že skála je objevená už dávno a naše výstupy tedy zas tak úplně první asi nebyly.

Celý příspěvek

Nos

NosChodím odmalička údolím Černého potoka a celá ta léta pokukuji po mohutné skále za potokem. Je to Nos a údolní cesta na něj bylo vždy něco, co možná vylezu „až budu velkej“. Velkej už jsem a tak nezbylo, než to jít zkusit.

Klasifikace údolní cesty (VIb) je trochu víc, než obvykle lezu, proto jen dobrá karma (jak tomu říká jeden můj kamarád) mohla slibovat úspěch. Karma ale včera dobrá nebyla.

Celý příspěvek

Divá máří

Divá máříSobota slibovala pěkné počasí — a také to splnila. Vyrazili jsme proto ve třech do jedné z nejdivočejších oblastí Jizerských hor — na Divou máří. Nepodařilo se nám trefit optimální přístupovou trasu, museli jsme se proto nejprve prodrat úzkým komínem, abychom se vůbec dostali k nástupu do zvolené cesty. Batohy by komínem neprošly, tahali jsme je proto na laně. Inu — Divá máří…

Celý příspěvek

Jizerský Quaker

V pátek a v sobotu jsem se zúčastnil bezvadně vymyšlené i zorganizované soutěže, o jejímž charakteru zasvěceným asi nejvíc napoví samotný její název. Spolu s Lýdií jsme dosáhli naprosto nečekaného úspěchu — skončili jsme třetí!
Připojuji několik fotografií.

Celý příspěvek

Žihadlo po čtyřech letech

Žihadlo po čtyřech letechPřed čtyřmi lety jsem tu stručně psal o skále zvané Žihadlo. Už tehdy samozřejmě nepatřila k těm nejlehčím v Jizerkách. Dnes je to ale ještě horší a myslím, že se nahoru hned tak někdo nedostane. Normální cesta, což je dosti těžká plotna, je totiž celá zarostlá mechem. V podvečerním slunci to vypadá moc pěkně, ale lezce to moc nepotěší. Celý příspěvek

Jizerské brdko a pět mých zápisů za 21 let

Nedaleko Liberce stojí malá zapomenutá skalka. Když jdu okolo,vylezu si na ni (není to těžké) a vrcholová knížka dokumentuje, že tudy zase tak často nechodím. Za jedenadvacet let mám celkem pět zápisů. Vzhledem k rychlosti, s jakou se knížka plní, se mi do ní ještě pár podpisů pravděpodobně vejde.

Jizerské brdko

1993 1996 - Hore zdar! 2000 - Hore zdar! (v říjnu!) 2003 2014

~*~

Místo s fantastickými výhledy

Místo s fantastickými výhledyJeště než nastoupila letošní podzimní inverze, vydal jsem se na malý výlet do Jizerských hor. V severním svahu Poledníku jsem narazil na obtížně přístupnou skálu, která nabízí neuvěřitelný výhled. Posuďte sami, co všechno lze z tohoto místa zahlédnout.

Celý příspěvek

Polední zub

Polední zubPolední zub je jedna z mnoha skal, které najdeme v hřebeni mezi Hajním kostelem a Poledními kameny. Horolezcům toho příliš nenabízí, fotografové to ale vidí jinak. V málokteré fotografické publikaci o Jizerských horách chybí snímek slaňujícího horolezce se zapadajícím sluncem v pozadí.
Tento motiv vám nenabídnu, zato několik snímků z letošního zlátnoucího podzimu. Pózuje Jakub.

Celý příspěvek

Ludvík Zifčák a Ježíšek

JežíšekNedaleko od České chalupy, pouhých pár metrů od cesty stojí skalka nazvaná Ježíšek. Z horolezeckého hlediska není příliš významná, je to spíš jen takový větší balvan, i když údolní strana je poměrně vysoká. Přesto není snadné na ni vylézt. Nejsnadnější cesta má klasifikaci V. Když jsem na střední škole začínal lézt, byl mým průvodcem při objevování tohoto sportu kamarád Petr. A Ježíšek byl druhou skalou, na kterou mě vzal. Vylezli jsme tehdy právě nejlehčí Severní stěnku a já byl přitom jištěný lanem. Celý příspěvek

Věž pod Ořešníkem

Věž pod Ořešníkem - Mešní cestaV době středoškolských studií jsme s kamarádem Petrem trávili celé víkendy v Jizerských horách. Objevovali jsme pomníčky a skrytá rašelinistě a lezli po skalách. Petr byl jako lezec o dost přede mnou a byl proto aktivnější. Jednou přišel s tím, že v severním svahu Ořešníku našel věž, která není v průvodci a  nemá vrcholovou knížku a  a že tam uděláme nové cesty. Vybavili jsme se pilou, kladivem, oběma našimi skobami, přihodili jsme kopačky podražené mechovkou a vyrazili do hor.

Celý příspěvek

Topfenkorlkreuz a Památka Polmy a Maděry

TopfenkorlkreuzNa internetu je možné najít několik stránek, které se specializují  na informace o pomníčcích Jizerských hor. Jedná se samozřejmě především o web spolku Patron, není to ale jediný zdroj. Zájemci si jistě správné odkazy najdou sami. Objevit v Jizerských horách něco dosud neznámého je už dnes téměř nemožné a proto se seznamy zpravidla rozrůstají už jen o drobnosti typu pomníčků obětem autonehod v Jizerskohorském podhůří. Proto mne těší, že mohu svým čtenářům nabídnout informace o dvou pomníčcích, které se na webových „pomíčkářských seznamech“ zatím nevyskytují.
Celý příspěvek

Knorrberg

KnorrbergKnorrberg je nenápadný čedičový vrchol nad obcí Dittersbach uf dem Eigen (která mimochodem v roce 2011 oslaví 750 let své existence). Pod vrcholem narazíte na geologickou zajímavost — totiž na starý lom, který odkryl krásnou sloupcovitou odlučnost zdejšího čediče. Vrchol kopce je zalesněný, hrana lomu ale nabízí hezký výhled na zdejší kouzelnou krajinu.  Podívejte se na několik snímků.
Celý příspěvek

Opomenutá a Hana

Opomenutá a HanaObě skalky stávaly před lety na pasece a bylo snadné je najít. Paseka dnes zarůstá a lehko se vám může stát, že na deset metrů ještě nebudete tušit, že se blížíte na správné místo. Hana i Opomenutá stojí nedaleko modré značky z Rozcestí pod Javorovým vrchem na Závory a přestože nejsou od cesty dál než padesát metrů, bez návodu je najdete jen těžko.

Celý příspěvek

Velikonoční věž a Kryštof

KryštofMartinskou stěnu a zdejší bývalé lesní divadlo určitě zná mnoho Liberečanů. Vede sem ostatně turistická značka a z vrcholu, který je zpřístupněn vytesaným schodištěm, osazen dřevěnou plošinou a ohrazen zábradlím, je hezký výhled na město. Dokonce se tu nedávno konala i jedna svatba! I na Martinskou stěnu vedou horolezecké cesty, uznejte ale, že pravověrného lezce nemůže uspokojit, když vyleze na vrchol a najde tam svačícího turistu.

Celý příspěvek

Dráp

Dráp Na dnešní díl putování po skalkách Jizerských hor jsem si nechal jediný objekt – Dráp. Najdeme ho ve strmém svahu, který stoupá od Kateřinské k Javorovému vrchu. Odsud je to k němu sice nejblíže, snáz se ale hledá při cestě od Martinské stěny. Nedávná sněhová kalamita ovšem tuhle přístupovou možnost poněkud zkomplikovala, když v jedné z roklí vyvrátila snad všechny zde rostoucí buky.

Celý příspěvek