Kategorie: Vlastivěda

Věž pod Ořešníkem po 31 letech

Je to už skoro deset let, co jsem tu psal o svém dávném zážitku z Věže pod Ořešníkem. S Petrem jste tu tehdy podnikli domnělé prvovýstupy. Text byl inspirován čtyřmi fotografiemi, které na mě vypadly ze zapomenuté krabice.

Letos na podzim jsme s Bárou zase jednou procházeli pod touhle skálou a konečně nazrál čas na ni zase jednou vylézt. A protože Mešní cestu mám už léta vylezenou, byla tentokrát řada na Báře. Nedělalo jí to samozřejmě žádné problémy a tak jsem mohl v klidu fotit. A mohu proto nabídnout srovnání fotografií pořízených s jedenatřicetiletým rozestupem.

Svižný zdvih do sokolíka
Krok do vodorovné spáry
Nátah k žebru na hraně komína
Komín

Zásluhou Karla Turpiše se mi dostal do ruky i sken protokolu, který tehdy Petr podával. Díky němu vím, že staré fotografie pocházejí z 13. října 1989. Protokol můžete porovnat s nákresem, který v roce 2019 vytvořil Jiří Hušek (a který s jeho svolením přebírám ze serveru Skalní oblasti). Několik cest přibylo, některé se jmenují jinak, než jsme je pojmenovali my. A navíc — Jirka umí kreslit. :)

Zajímavé také je, že ta „naše“ Mešní cesta (podle Jirky Huška Údolní (Mešní)) se na Skalních oblastech dnes jmenuje Normální cesta. Informace mezi lezci asi proudí spletitými cestičkami. Uvidíme, v jaké podobě se názvy ustálí za dalších třicet let. :)

A jak Věž pod Ořešníkem vlastně vypadá? Nic moc. :)

Věž pod Ořešníkem na podzim 2015

~*~

Jizerský Quaker

V pátek a v sobotu jsem se zúčastnil bezvadně vymyšlené i zorganizované soutěže, o jejímž charakteru zasvěceným asi nejvíc napoví samotný její název. Spolu s Lýdií jsme dosáhli naprosto nečekaného úspěchu — skončili jsme třetí!
Připojuji několik fotografií.

Celý příspěvek

Žihadlo po čtyřech letech

Žihadlo po čtyřech letechPřed čtyřmi lety jsem tu stručně psal o skále zvané Žihadlo. Už tehdy samozřejmě nepatřila k těm nejlehčím v Jizerkách. Dnes je to ale ještě horší a myslím, že se nahoru hned tak někdo nedostane. Normální cesta, což je dosti těžká plotna, je totiž celá zarostlá mechem. V podvečerním slunci to vypadá moc pěkně, ale lezce to moc nepotěší. Celý příspěvek

Jizerské brdko a pět mých zápisů za 21 let

Nedaleko Liberce stojí malá zapomenutá skalka. Když jdu okolo,vylezu si na ni (není to těžké) a vrcholová knížka dokumentuje, že tudy zase tak často nechodím. Za jedenadvacet let mám celkem pět zápisů. Vzhledem k rychlosti, s jakou se knížka plní, se mi do ní ještě pár podpisů pravděpodobně vejde.

Jizerské brdko

1993 1996 - Hore zdar! 2000 - Hore zdar! (v říjnu!) 2003 2014

~*~

Číhošť

ČíhošťČíhošť je malá obec na Vysočině, jedna z nejstarších. V její těsné blízkosti se nachází geografický střed České republiky. Do naší novodobé historie vstoupila na přelomu let 1949/50. V prosinci se tu odehrál známý Číhošťský zázrak a v únoru zemřel Josef Toufar na následky mučení.

V Číhošti jsme se nedávno stavili, přikládám proto několik fotografií.
Celý příspěvek

Film, o kterém se vám bude zdát

Skazka stranstvij Nedávno jsem se vrátil z Pamíru a v současné době se pokouším slepit dohromady záběry, které jsme tam pořídili. Trochu se zdráhám mluvit v tomto případě o filmu, v podstatě to bude jen takové chronologické shrnutí. Abych výsledek trochu pozvedl, hledal jsem vhodnou hudbu a dnes jsem definitivně rozhodnut, že to bude hudba Alfreda Schnittkeho. Tím se konečně dostávám k tématu tohoto textu. Při pátrání po vhodných skladbách jsem narazil na film Skazka stranstvij (Сказка странствий), k němuž Alfred Schnittke napsal hudbu. Jedná se o sovětsko-rumunsko-český koprodukční film režiséra Alexandr Mitty z roku 1983. Název se dá přeložit jako Pohádka o putování.

Celý příspěvek

Schäferova smrt

Schäferova smrtNedaleko Chrastné najdeme na pasece  pomníček, který dnes nese název Schäferova smrt. Pětadvacátého ledna 1821 tady zahynul pod padajícím stromem Josef Schäfer ze Stráže pod Ralskem. My jsme pomníček našli koncem ledna 2012 — podívejte se na pár fotografií.

Celý příspěvek

Místo s fantastickými výhledy

Místo s fantastickými výhledyJeště než nastoupila letošní podzimní inverze, vydal jsem se na malý výlet do Jizerských hor. V severním svahu Poledníku jsem narazil na obtížně přístupnou skálu, která nabízí neuvěřitelný výhled. Posuďte sami, co všechno lze z tohoto místa zahlédnout.

Celý příspěvek

Polední zub

Polední zubPolední zub je jedna z mnoha skal, které najdeme v hřebeni mezi Hajním kostelem a Poledními kameny. Horolezcům toho příliš nenabízí, fotografové to ale vidí jinak. V málokteré fotografické publikaci o Jizerských horách chybí snímek slaňujícího horolezce se zapadajícím sluncem v pozadí.
Tento motiv vám nenabídnu, zato několik snímků z letošního zlátnoucího podzimu. Pózuje Jakub.

Celý příspěvek

Obrazem: bunkr

BunkrNa bezejmenné kótě nedaleko Hainewalde stojí starý bunkr. Vnější rozměry má 4×5 metrů a jeho užitná plocha je 10 metrů čtverečních. Pochází z dob Německé demokratické republiky, postaven byl po roce 1975 a údajně měl sloužit jako pozorovatelna. Dnes je odtud možné pozorovat především pasoucí se krávy.

Celý příspěvek

Kachelstein

Der KachelsteinMezi Johnsdorfem a Großschönau stojí nedaleko silnice hraniční kámen, který okolo roku 1550 tvořil hranici mezi městem Žitavou a panstvím pana Rostiz zu Großschönau. Svůj název si vysloužil čtyřmi obdelníkovými výklenky ze západní strany. V těsné blízkosti Kachelsteinu stojí smírčí kříž, údajně připomínající nedalekou smrt švédského důstojníka za Třicetileté války. Podívejte se na fotografie.
Celý příspěvek

Ploština

Ploština Ploština je malá osada asi 2 km severně od Drnovic (viz mapa). Na konci 2. světové války tu probíhala takzvaná partyzánská válka. Místní pasekáři svou pomoc partyzánům zaplatili životem. 19. dubna 1945 sem vyrazili němečtí vojáci, kteří už cestou pobili několik lidí. Pak vypálili Ploštinu a povraždili její obyvatele. Vypáleno bylo celkem deset usedlostí a zabito 24 lidí. Podrobněji je celá věc zpracována např. na webu obce Vysoké pole.

Celý příspěvek

Skalní reliéfy u Mařeniček

Reliéf Nejsvětější trojiceNedaleko obce Mařeničky v Lužických horách osaměle odměřují čas dva zajímavé artefakty. Jedná se o reliéf Nejsvětější trojice, který kolem roku 1740 vytvořil Franz Schier, Mařenický stolař a lidový umělec. Nedaleko je možné zahlédnout ještě reliéf zvaný Útěk svaté rodiny do Egypta.

Celý příspěvek

U sv. Jana (Český dub)

u sv. Jana (Český dub)Boží muka zvaná Sloup u sv. Jana stojí nedaleko Českého dubu. Údajně upomínají na smrt katolického kněze a pocházejí ze 17. století. Dílo stojí v překrásném prostředí a podle sdělení procházejícího turisty se jedná o nejmagičtější místo v širokém okolí. Magii nerozumím a množství krve, které tu (podle onoho pána) muselo za posledních 300 000 let protéct, neumím posoudit. Jisté však je, že tu je krásně.
Celý příspěvek

Jizerské tisícovky

Jizerské tisícovkyPři probírce krabice se starými fotografiemi vyplula na světlo obálka s další zajímavou sérií snímků. Po horolezecké vzpomínce tu dnes máme vzpomínku turistickou asi o rok či dva starší. Když nám bylo kolem šestnácti let, vydali jsme se s Petrem po tisícovkách Jizerských hor. Jak se lze přesvědčit na webu tisicovky.cz, je takových vrcholů celkem čtrnáct. To ale platí dnes – tehdy jich bylo pouhých dvanáct! jak je to možné?

Celý příspěvek

Věž pod Ořešníkem

Věž pod Ořešníkem - Mešní cestaV době středoškolských studií jsme s kamarádem Petrem trávili celé víkendy v Jizerských horách. Objevovali jsme pomníčky a skrytá rašelinistě a lezli po skalách. Petr byl jako lezec o dost přede mnou a byl proto aktivnější. Jednou přišel s tím, že v severním svahu Ořešníku našel věž, která není v průvodci a  nemá vrcholovou knížku a  a že tam uděláme nové cesty. Vybavili jsme se pilou, kladivem, oběma našimi skobami, přihodili jsme kopačky podražené mechovkou a vyrazili do hor.

Celý příspěvek