Milan Kundera

Milan KunderaV souvislosti s aférou, která se před pár dny vynořila, jsem si prošel několik reakcí na českých blozích. Překvapilo mě něco jiného, než byly postoje jejich autorů k samotné kauze. Rozdělení názorů se dalo dopředu odhadnout. Mnohem zajímavější mi připadá, že se někteří autoři chovají jako zhrzené milenky. Vadí jim, že Milan Kundera není jako jeden z nich. Že se nechce zviditelňovat prostřednictvím médií. Že nechce -jako oni- chodit se „správnými lidmi“ a ke „správným lidem“. Milan Kundera sedí u sebe doma a píše. To stačí. Přesto je známější a jeho názory jsou brány s větší vahou, než názory zapšklých a ublížených chudáčků, kteří dělají všechno pro to, aby byli vidět.

Z blogů je cítit uspokojení, že se na Milana Kunderu něco našlo, radost, že se jim Kundera konečně přiblížil. Mohou ho totiž teď nazvat udavačem.

Pokud někdo s uspokojením sleduje, jak se druhý konečně dostává na jeho úroveň, zároveň o své úrovni cosi prozrazuje. A koho může těšit, poníží-li někoho na úroveň udavače? Inu – někoho na téže úrovni.

Nakonec pár příkladů

Vítek Schmarc píše:

Kostlivci minulosti, zdá se, pana Milana konečně dohnali. Hrozící zjištění o udavačské minulosti dost možná fatálně změní naše čtení mistrových děl, snad dokonce infiltruje školní osnovy a posune výklad některých jeho textů. Božský Kundera, ten, který se s grácií filozofa ohlíží za naší komunistickou minulostí, ten, který se izoluje od české kotlinky jako od čehosi provinciálně sešněrovaného. Zde byl zrozen, ale v civilizovaném světě dozrál a stal se periodickým čekatelem na Nobelovku. Odpor k české malosti, nebo útěk před svědomím? Celá začínající kauza má krom aspektu morálního ještě jeden důležitý dopad: konečně zmizí z Kunderova životopisu kaňka mytotvorby, kterou tam sám ukápl se stalinskou fundovaností.

Vratislav Maňák píše:

Rovněž v Kunderově domovské Francii, kam emigroval v půli sedmdesátých let, zůstává jeho existence záhadou, spisovatel dokonce bydlí v bytě pod falešnou jmenovkou. Sám své výstřední chování zdůvodňuje tak, že se jako „správný“ romanopisec chce ztratit za svým literárním odkazem. Nespokojen se zfilmováním Nesnesitelné lehkosti bytí nepovoluje filmové ani divadelní adaptace svých děl, novinářům neposkytuje rozhovory. Hospodářské noviny tento týden dokonce vytvořily fiktivní rozhovor s Kunderou ve snaze vyprovokovat jej k reakci. Řada děl (a to i česky psaných – např. Život je jinde), v Česku nikdy nevyšla nebo vyšla jen jednou a to v době svého vzniku – Kundera si totiž např. v případě poemy Poslední máj nepřejeje její zveřejňování, od své rané tvorby se zcela distancoval.

Stejně jako hrdinovi jednoho z autorových románů se ale i zde Kunderovi vymknul vlastní žert z rukou. Hra na schovávanou by totiž nemusela mít tak ušlechtilou motivaci, jakou bychom u autora Kunderova formátu mohli očekávat. Mezinárodně uznávaný literát, který byl již několikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu, totiž vlastní mytizací především zvyšuje prodejnost svých románů i zájem o ně. A Kunderovy eseje, na rozdíl od Francie, kde vyšly v souhrné sbírce Zrazené testamenty, v Česku vycházejí jeden za druhým zvlášť.

Doufejme proto, že zisk není jedinou hnací silou autorova podivínství. Obrazu jeho osobnosti by totiž anekdota slušela o trochu víc. Před osmasedmdesáti lety se přeci narodil právě na apríla …

Vít pokorný píše:

Kundera se schovává v Paříži, nedává rozhovory a když už, tak je dělá sám se sebou (to je samolibost nejvyššího stupně). Možná ho kousá svědomí, nevím, ale podle jeho suverénství vůči okolnímu světu to vypadá, že si za svým udavačstvím a morálními kotrmelci pořád stojí. Stejně jako spousta dalších pokrytců okolo nás.

David Prokop píše:

Další věc, která mě zaujala a která jen potvrdila moje předchozí názory, bylo odhalení toho, že Kundera jako aktivní mladíček a člen strany udával. Málem přivedl na šibenici jednoho člověka. Je to tak úžasně charakteristické, že drtivá většina z těch, kdo tak rádi veřejně moralizují, sami sebe stavějí do pozic obdivované autority, jsou velice často největší pokrytecký a sebestředný póvl, jaký si lze jen představit. Nejde jen o mediálně známé případy tzv. intelektuálů, zvláště pak umělců. Ono také zkuste si tiše, skromně a čestně žít, bez oslavování sebe sama v médiích, to je hotové martýrium!

  1. Vratislav Maňák

    se zájmem jsem si přečetl Váš článek o aféře Milana Kundery. Ještě s větším zájmem poté komentáře, kterými jste svůj text podpopořil, včetně úryvku z mého textu.

    Chtěl bych Vám tímto poděkovat za to, že mě citujete. Zároveň se však podivuji nad tím, že člověk, který se snaží psát natolik „fundovaný“ text, v němž využívá citace jiných, se nedovede podívat na to, kdy byl článek publikován. Mnou psaný text o Kunderovi pochází z 28. října 2007, a byl tedy zveřejněn téměř rok před kauzou. Rozhodně není aktuální, jeho zařazení mezi ostatní, hysterické kunderobijské texty také není na místě – zatímco já pochybuji, jiní odsuzují. Ale o tom jindy.

    Jen o jedno vás prosím. Příště neberte první text, který najdete na googlu. To se nehodí.

    Se srdečnými pozdravy a přáním kvalitnější činnosti v novém roce

    Vráťa Maňák

  2. Tomáš Hruš

    Vážený pane Maňáku, datum vašeho článku je starší, to jsem věděl už když jsem Vás citoval a uznávám za svou chybu, že jsem to tu neuvedl. Snad to trochu kompenzuje odkaz, který na Váš originální text celou dobu ukazuje.

    Rád ve svých textech využíváte úvozovky, jak se zdá. To podstatně oslabuje vaše tvrzení o tom, že ve svém článku -jak píšete v komentáři- pochybujete. Ony úvozovky totiž podstatně mění význam toho, co jste napsal. Stačí si představit jak ten mnou citovaný úryvek z Vašeho textu, tak Vaši reakci bez úvozovek. Dovolím si tedy pochybovat o tom, že Váš článek je pochybovačný – mně připadá pejorativní a jako takový dobře zapadá mezi ostatní citované texty.

    Zdá se, že Vám není milé, že Vás google (a vlastně svým příspěvkem na blogu i já) řadí do společnosti „kunderobijců“. To ale není způsobeno googlem, nýbrž Vaším textem.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.