Category: Foto

24 let

Skoro na den po čtyřiadvaceti letech jsem se zase jednou (už pošesté) zapsal do téhle krásné vrcholové knížky. Knížka je popsaná zhruba ze třetiny. Takovým tempem by mohla vydržet ještě padesát let…

This slideshow requires JavaScript.

~*~

 

Reklamy

Dejte mi lajk :)

Na stará kolena jsem se přihlásil na facebooku do soutěže o počet „lajků“. Do soutěže se posílají fotografie vlastního lezeckého vybavení. Sám jsem poslal fotografii, kterou vidíte před sebou. Když na ni kliknete, dostanete se na facebook a můžete mě tam posunou v pořadí nahoru tím, že mi dáte lajk. :)

panak.jpg

Kauschkova věž

Na střední škole jsme s kamarádem Petrem obcházeli o oblézali celé Jizerky. Mám na tu doby mnoho krásných vzpomínek a mohu říct, že ve mě zformovala mou celoživotní lásku k Jizerským horám.

Jedna ze vzpomínek se týká Kauschkovy věže. Je to jedna z těch nejhůř dostupných věží v Jizerských horách. Dnes stojí v lese a je často mokrá, v osmdesátých letech se ale tyčila uprostřed paseky.

S Petrem jsme ti tenkrát vylezli nejlehčí cestou, i tak jsme ale museli použít stavění, jinak by to bylo nad naše síly. Vzpomínám si, jak jsme hrdě seděli na vrcholu a nechali se obdivovat od nějakých lezců, procházejících po cestě. Nějak jsme jim jen zapomněli říct, že jsme to nevylezli čistě.

Včera jsem se nachomýtl k horolezeckému promítání a kamarádi ukazovali i fotografie z lezení právě na Kauschkovu věž. A protože jsou pečliví, měli nafocenou i celou vrcholovou knihu. Díky jim proto dnes vím, že ten náš dávný výstup jsme s Petrem provedli 11. září 1989.

Podívejte se na několik snímků vrcholové knihy na Kauschkově věži. Autorem fotografií je Ondřej Maštálko.

jh_kauschkova_vez_2015_10_24-2542

Z lezení v Jizerkách

Za poslední týdny tu mám několik krátkých videí z lezení v Jizerských horách. Nečekejte záznamy extrémních výkonů, spíš jde o zajímavosti, například jak leze jizerský komín pes…

Stržová plotna

Stržová plotna je schovaná v lese nedaleko Kovadliny a proto bývá často vlhká. S Martinem jsme ale vystihli termín a Martin mi tak mohl natočit první část výstupu Údolní cestou (klasifikace V), až k široké vodorovné spáře, do které se zakládá první jištění.

Borová věž

Na Borovou věž se dá vylézt mnoha cestami. Následující video zobrazuje tu nejjednodušší – Normální cestu s klasifikací I. Pro psa to ovšem není až tak snadné. Áres je ale na skály (a zvlášť na ty jizerské) zvyklý a takovýhle úzký komín ho nerozhodí.

Rozeklaná skála a Slepci o polednách

Takový divný název (Slepci o polednách) nese cesta (s klasifikací II) oprávněně. Když ji totiž chcete vylézt, musíte se nejprve proplížit úzkým otvorem, který je téměř zasypaný vysokou závějí suchého listí. Dostanete se tak do temného komína v nitru skály a tím pak lezete nahoru. Je to hodně těsné a je tam tma jako v pytli. Pěkná zážitková kuriozita.

~*~

Nos podruhé

Loni na podzim nás Údolní cesta na Nos setřásla. Teprve letos mohu konečně prohlásit, že jsem doopravdy velkej, protože včera jsme tuhle jizerskohorskou metu vylezli. O eleganci se nedá mluvit, tahle obtížnost je zkrátka kousek nad mé možnosti. Ale mám to odškrtnuté. Co je na seznamu dalšího?

~*~