Ze čtenářského deníku

DarÚryvek ze čtenářského deníku pro rok 2008

Richard Wagner: Můj život. Vydalo ND 2007, přeložila Vlasta Reittererová. Velmi pěkně napsané, R.W. byl očividně nejen talentovaný hudebník a básník, ale i prozaik. I překlad je podle mě zdařilý. Nesmírné množství poznámek jistě stálo překladatelku obrovské množství práce a badatelé o R.W. je nepochybně ocení. Plynulou četbu to ale trochu narušuje.

Richard Wagner: Prsten Nibelungův. Vydala Státní opera Praha 2002, přeložil Hanuš Karlach. Po dvou letech jsem se vrátil libretům Ringu, bylo to zajímavé už jen z toho důvodu, že jsem předtím dočetl výše zmiňovanou Wagnerovu knihu. Jako důležitý motiv, který jsem (snad) při minulém čtení přehlédl se mi teď ukázalo to, že zkázu bohů vlastně osnuje sám Votan. Zákonitý cyklus síla – svoboda – moc – petrifikace moci (aneb stavba Wallhaly ve Zlatu Rýna) – únava – zánik.

Stefan Zweig: Hvězdné hodiny lidstva. Vydal A.Šťastný. Asi jsem propásl správný věk na takové knihy, to by se mělo číst ve dvanácti letech…

Peter Matthiessen: Sněžný levhart. Vydal Volvox Globator 2006. Zajímavé čtení o autorově putování po Himálaji začátkem sedmdesátých let, které podnik spolu s biologem Georgem B. Schallerem, autorem knihy Mlčící kameny, která mě před lety také nesmírně zaujala.

Khaled Hosseini: Lovec draků. Vydaly Rozmluvy, 2007. Napsané čtivě, ale jako podle nějaké šablony. Budí to dojem, že to je napsané podle příručky pro psaní románů, struktura se mi zdá předvídatelná a prostinká, takže se to po přečtení v paměti udržuje jen díky zajímavým afghánským reáliím. Nic zvláštního.

Vladimír Nabokov: Dar. Vydala Paseka. Přeložil Pavel Dominik. Okouzlující kniha. Po dlouhé době jsem pociťoval rozkoš z pouhého čtení. Ať ji otevřete kdekoli, narazíte na nádherný jazyk, každá věta je skvost a každé slovo na svém místě. Mistrovské dílo, které naprosto zastiňuje další knihy z tohoto mého seznamu. A vynikající překlad Pavla Dominka.

Daniel Kehlman: Vyměřování světa. Vydal Vakát. Průměrný překlad, chyby v tisku, bídná redakční práce.

Stanislav Komárek: Mandaríni. Vydal Host. Jako vždycky u tohoto autora je to vtipné, ale román to asi není. Jde vlastně opět o jeho eseje, tentokrát jen zaobalené do chatrného příběhu. Čte se to dobře, ale mám pocit, že jsem už všechno, co tu je řečeno viděl v jiných jeho textech.

Ken Kalfus: Americký problém. Vydal Odeon. Přeložil Richard Olehla. Tak tohle je opravdu béčková literatura v bezkonkurenčně nejhorším překladu, jaký jsem v poslední době měl v rukou. Dočetl jsem to jen s velkým sebezapřením. Od Odeonu bych čekal něco lepšího.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.