Ropucha a Žihadlo
Že jsou Jizerské hory tvořeny převážně žulou, to ví asi každý. Kdo tu někdy byl, všiml si jistě mnohých skal, charakteristických především velkými růžovými krystaly živce. Toto specifikum často využívají i horolezci. Řada lezeckých cest tu vede skalními plotnami, které se při pohledu z dálky zdají naprosto nelezitelné.
Asi nejlépe si můžete skály prohlédnout ze severního podhůří, kde se na vámi tyčí Ořešník, Frýdlantské cimbuří či Paličník. Menší skalky jsou ale roztroušeny po lesích na celém území pohoří. Horolezci většinu těch významějších pojmenovali, často velmi nápaditě. V Jizerkách tak máme například Houbu, Jízdenku, Pivní vanu nebo Hnát.
Kdo z desítek turistů, procházejících každý víkend po cestě z Rudolfova na Černou Nisu ví, že pouhých několik desítek metrů od jeho trasy se nacházejí dvě krásné a jen obtížně dostupné skalky? Z cyklistů s vytřeštěnýma očima asi nikdo. Protože jsou obě skály z cesty neviditelné, nemá však o jejich existenci pravděpodobně tušení ani většina pěších.
Ropucha
Po levé straně cesty stojí Ropucha (někdy také nazývaná Čmelák). Nejsnadnější cesta má klasifikaci IV. Ropucha patří k těm skalkám, kde máte pocit, že se téměř dá dosáhnout na vrchol a přesto není snadné ho dosáhnout.
Ropucha
Žihadlo
V případě Žihadla už můžeme směle mluvit o věži. Její výška není sice ohromující, tvar je ale doopravdy “věžovitý”. Ze skalek osaměle roztroušených po lesích je asi nejtěžší a nekrásnější. Ta nejsnadnější cesta na vrchol má klasifikaci VI. No řekněte — čekali byste nedaleko od známé asfaltky něco takového?
Žihadlo
~*~
tomáš . hruš 