Film, o kterém se vám bude zdát

Skazka stranstvij Nedávno jsem se vrátil z Pamíru a v současné době se pokouším slepit dohromady záběry, které jsme tam pořídili. Trochu se zdráhám mluvit v tomto případě o filmu, v podstatě to bude jen takové chronologické shrnutí. Abych výsledek trochu pozvedl, hledal jsem vhodnou hudbu a dnes jsem definitivně rozhodnut, že to bude hudba Alfreda Schnittkeho. Tím se konečně dostávám k tématu tohoto textu. Při pátrání po vhodných skladbách jsem narazil na film Skazka stranstvij (Сказка странствий), k němuž Alfred Schnittke napsal hudbu. Jedná se o sovětsko-rumunsko-český koprodukční film režiséra Alexandr Mitty z roku 1983. Název se dá přeložit jako Pohádka o putování.

Navzdory názvu i ději, který má mnohé z pohádkových atributů, si nemyslím, že by to byl film pro děti. Začněme ale spořádaně shrnutím obsahu.

Mladá dívka Marta má mladšího bratra, který je nadán zvláštním talentem. Umí přitahovat zlato. Platí za to velkým utrpením – nesmírnými bolestmi hlavy. Jednou v zimě je unesen a Marta se ho vydává hledat. Po cestě se setká s Orlandem. Orlando je poutník a všeuměl. Umí léčit (Martu zachrání před zmrznutím), je vynálezce  a zná mnoho věcí. Spolu putují krajem, hledají Martina bratra a prožívají mnohá podivná dobrodružství. Zamilují se jeden do druhého. Orlando však umírá a Marta musí putovat dál sama. Po deseti letech svého bratra najde. Změnil se. Má zlato, má moc, bolesti hlavy ho už netrápí a je obklopen podivnými lidmi. Martin příchod v něm ale opět probudí jeho lepší stránku a on odmítne nadále užívat své bohatství i moc, jeho hrad se se změní v trosky, jeho nohsledi v té apokalypse zmizí nebo zahynou. Film vrcholí scénou v rozvalinách, kdy Marta ve svém bratrovi zahlédne cosi z milovaného Orlanda.

Film si ostatně můžete sami pustit. V celé své délce je dostupný na youtube. Zájemci o vlastivědu mohou hledat ve filmu české reálie (najde se jich dost).

Svět, kterým Marta s Orlandem putují, to není náš svět. Ale není to ani svět, jak ho známe z pohádek. Je to podivný svět vymknutý z kloubů. Postavy, které protagonisté potkávají, jsou výrazně stylizované. Mnohé je tu vyjádřeno zpěvem a tancem. Tance jsou bizarní. Tady se dostává do popředí Schnittkeho hudba, která podivnou a znepokojivou atmosféru skvěle modeluje. Podívejte se například na tuto nebo tuhle ukázku. (Druhá z ukázek také docela jasně ukazuje, že to není film pro děti.)  Je zajímavé, že jednotlivé epizody téměř nejsou spojeny nějakou logickou linkou, která by je nějak odůvodňovala. Některé změny prostředí jsou tu opravdu hodně prudké.

Největší slabinou filmu jsou efekty, dá-li se pro to, co tu vidíme toto slovo vůbec použít. Nevěřím tomu, že by v roce 1983  v Sovětském svazu nenašel nikdo, kdo by to uměl lépe. Podívejte se třeba na scénu letu, nebo na naštvaného draka s lodičkami. Obě tyto scény ale zároveň ilustrují sílu hudby. Na tom létajícím stroji hrdinové prchají z věže, v níž měli zemřít (jsou to mimochodem naše Trosky) – let je tedy vysvobození, záchrana, triumf. Všechno v hudbě najdete, jen nevíte, zda se nechat unést silou okamžiku, nebo se smát trikovému záběru.

Zatím jsem vyjmenoval mnoho nedostatků. Je zajímavé, že jak se děj filmu rozvíjí, začíná mít divák dojem, že to nejsou nedostatky, že jde o záměr. Dospělý divák přece ví, že hrdinka ve filmu musí podstoupit nejrůznější dobrodružství, aby dosáhla svého cíle. Není proto třeba složitě hledat cestu od jedné epizody ke druhé.  Pokud tohle akceptujeme, prožitek z filmu se výrazně zvýší.

Když film skončil, uvědomil jsem si, že právě díky stylizaci a hudbě mi některé ze scén pevně utkvěly v mysli. Stále se musím vracet k tlouštíkům spícím v trávě nebo k temným postavám, pálícím mrtvé. Bude se mi o nich zdát.

Cestou Orlando umírá (jak jinak než náhle, jako vždy v tomto filmu) a Marta musí pokračovat sama. Když svého bratra najde, je rozčarovaná. Její milovaný Orlando musel zemřít, aby našla bratra, kterého nepoznává. Ani to, že bratr odvrhne svou moc a zničí své sídlo (hrad Kost) ji nepřesvědčí.  Teprve zmínka o létání, o modrých křídlech Martu přiměje, aby se otočila. Orlando je tu zpět, vidí ho ve svém bratrovi. Je to silný moment, opravdový vrchol filmu. A dominuje mu hudba. Alfred Schnittke použil romantický motiv bez jakýchkoli zcizovacích nebo ironických prvků a napsal hudbu, která musí dojmout snad každého. Díky hudbě je finále filmu opravdu velké. Ostatně posuďte sami.

Film Skazka stranstvij je strašidelný. Doopravdy strašidelný. Finále je ale (hlavně díky hudbě) esencí romantiky. A triky jsou snad jakýmsi pokusem o vtip.  Je to nesourodé dílo s neobvyklým střihem a divnou hudbou. A přesto, nebo snad právě proto je to film nezapomenutelný.

Skazka stranstvij – finále:

~*~

  1. Iljíč Onanihel

    Hahahaha…tak to se musím smát. No, je vidět, že tenhle film hodně lidem vězí v palicích, a že to má hodně lidí úplně stejně. Já to viděl jako dítě v sedmi letech na plátně (rok 1986) a celý život mě to provázelo. Až po třicítce jsem to jednoho dne znovu (po přemýšlecím masakru) objevil na youtube. A byl to druhý šok v životě. Je to jedna z největších slátanin protkáná super epickými momenty, z kterých člověku doslova padá čelist. Tenhle film je absolutní šok. Tam napresoval režisér všechno, co se mu asi z kinematografie a literatury líbilo. Je to andersenovština (začátek), trochu bergmana (morové scény), feliniovské magické momenty, ke konci se to zvrtne v regulérní rockový muzikál (bomba hudba a sekvence ze zámku před finálem)….masakr. A celé to je prodchnuté tou slovanskou drsnou a zneklidňující poetikou. Ale jakoby to bylo určeno spíš pro západní trh. Takže žádné marfušky, žádné bodré ruské babky… Konec je okey, ale pro mě je totálním šokem ta scéna jak si Marta před koncem povídá s tím lotrem o svém bratrovi. To je hodno zaspání do zlaté knihy filmové historie. Zase jeden prudký zvrat a z hrorové pohádky máme psychologický film. A samozřejmě smrt Orlanda. To byl tehdy šok jak sviňa. Nejenom tou smrtí, ale celkovou atmosférou, vizuálním zpracováním…. MASAKR film. Takový film je jenom jeden. Stačí si projít internet a člověk zjistí, že takhle uvažuje hodně lidí – ať už u nás nebo v zahraničí. Nejpoužívanější anglické slovo v souvislosti s tímhle je weird. Doporučuji vidět originál verzi z DVD a ne tu vyblitou českou, co se dá odněkud stáhnout, nebo která běžela v TV Prima (myslím 1.1. 2012). Tam vynikne to megalomanské vizuální zpracování. Super barvy a hrtáky se světlem. ¨Místy ty naivní triky jsou asi možná nějaký zvrhlý závěr, protože jinak je ten film vizuálně pekelně nabušený. Až z toho praskají obrazovky. Co se výpravy týče, tak to má jasné zacílení – velkofilm do kin. Ale chce to DVD… a nebo mít to štěstí a vidět to jako já na plátně (nebylo to ale tehdy v kině). Jinak ještě nakonec: ten váš popis pekelně sedí. Příběh vymknutý z kloubů. Celé je to těžce uchopitelné a prodchnuté atmosférou bezvýchodnosti… a v kombinaci s tím vizuálem a výkony herců plus pořádná dávka kontroverze…… Prostě 10/10.

  2. Iljíč Onanihel

    A ještě jedna věc: ČESKÝ dabing prosím! S českým (charizmatický Moravec) dabingem to je jiný film. Není to tak rusky uřvané, je to magičtější, temnější, ty emoce nejsou tak vygroteskovaně uječené jak v ruské verzi.

  3. Pingback: Pohádka o putování (Сказка Странствий) | Tomáš Hruš :: (nejen) čtenářský deník

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.