Věž pod Ořešníkem

Věž pod Ořešníkem - Mešní cestaV době středoškolských studií jsme s kamarádem Petrem trávili celé víkendy v Jizerských horách. Objevovali jsme pomníčky a skrytá rašelinistě a lezli po skalách. Petr byl jako lezec o dost přede mnou a byl proto aktivnější. Jednou přišel s tím, že v severním svahu Ořešníku našel věž, která není v průvodci a  nemá vrcholovou knížku a  a že tam uděláme nové cesty. Vybavili jsme se pilou, kladivem, oběma našimi skobami, přihodili jsme kopačky podražené mechovkou a vyrazili do hor.

Museli jsme nejprve zlikvidovat mohutný vyvrácený smrk, který se opíral o skálu a uzavíral jeden nadějný směr. Když byl strom odstraněn, dali jsme se do lezení. Petr už měl dříve vylezenou nejlehčí cestu z náhorní strany. Ta se mi moc nelíbila, mám dojem, že se tam muselo skočit do prvního chytu a že to bylo na ostré žule dost bolestivé – a to jsme tehdy na žule lezli pořád a byli na to zvyklí. Pak se Petr pustil do cesty z údolní strany, kde zatloukl i jednu z našich skob.

Na mě zbyla také jedna nová cesta. Vybral jsem si západní stranu, kde několik hlubokých puklin naznačovalo, že to půjde. Sundal jsem si svůj prsní úvazek (byl jsem už v té době pěkně vybavený, ten úvazek nebyl domácí výroby, ale hezký kupovaný kousek vyrobený z lana) a půjčil si Petrův sedací úvazek. To byl v té době velký výdobytek. Před svým prvním prvovýstupem jsem ale byl tak nervózní, že jsem si špatně přivázal lano. To se mi při lezení rozvázalo a spadlo dolů a já tak cestu vylezl -jak se dnes hezky říká- „free solo“. Byl jsem tak soustředěný na lezení, že jsem si toho nevšiml. Natolik jsem se koncentroval na správné pohyby, že jsem si ani nevzpomněl na to, abych založil jištění. Petr mi pak lano musel nahoru hodit. Cestu jsem nazval Mešní cesta. Jakou jste jí tehdy navrhl klasifikaci, nemám dnes už ponětí – snad IV nebo V?

Hrdě jsme založili vrcholovou knihu, zapsali do ní své prvovýstupy a měli z toho radost.

O pár týdnů později bylo po radosti. Petr mi ukázal vzkaz, který se v naší vrcholové knize objevil. V té době právě vznikala edice sešitových horolezeckých původců po Jizerkách (kdo ví, už si dokáže náš výkon časově zařadit) a vzkaz byl od jednoho z autorů. Psal nám, že naše skála je už dávno známá coby Věž pod Ořešníkem a že všechny cesty, které jsme na ni slavně udělali, jsou přelezené. S výjimkou jediné – a to právě mé Mešní cesty! Petr byl hodně zklamaný a později se tam dokonce vydal vytlouct skobu – v té době to pro nás byla drahá věc. Já se těšil, že se mé jméno objeví v průvodci, když už na mě náhodou vyšla právě ta jediná cesta, která dosud nebyla vylezena.

Nakonec jsem se v průvodci neobjevil – už ani nevím, zda tam vůbec byla naše skála – a pokud ano, zda měla ty cesty, které jsme si pro sebe znovuobjevili. Není to podstatné. Důležitá je hezká vzpomínka, která mi po tom zůstala.

Při reorganizaci části mé knihovny vyplula na povrch krabice s mnoha starými fotografiemi. A mezi nimi byla i obálka se čtyřmi snímky mladíka ve větrovce a kulichu s bambulí. Ten mladík jsem já a právě lezu svůj prvovýstup  Mešní cestou!

Tak se na ty snímky podívejte se mnou…

Věž pod Ořešníkem - Mešní cesta 01Věž pod Ořešníkem - Mešní cesta 02 Věž pod Ořešníkem - Mešní cesta 03Věž pod Ořešníkem - Mešní cesta 04

Pokusil jsem se snímky poskládat dohromady, aby bylo možné si udělat představu o cestě jako celku – po kliknutm na nudli pod tímhle odstavcem uvidíte výsledek.

Věž pod Ořešníkem - Mešní cesta

*~*

Jeden komentář

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.