Rozhodl jsem se také přispět do debat o tom, jaký je vlastně ten „správný“ čas, který bychom měli trvale používat po zrušení střídání letního a astronomického času. A protože je zbytečné držet se překonaných koncepcí, navrhuji novou – lepší – koncepci času.

Libovolnost definice času

V první řadě si musíme uvědomit, že čas, tak jak ho používáme, je lidský vynález. Není to tedy nic s absolutní platností. Že bude pravé poledne v okamžiku, kdy slunce stojí nejvýš na obloze (astronomický čas) je prostě naše volba, která nemá jiný důvod, než naše rozhodnutí. Stejně tak to, že dobu mezi dvěma po době následujícími průchody nejvyšším bodem rozdělíme na 24 dílů a každý díl na šedesát dalších atd. Pro taková rozhodnutí neexistuje objektivní důvod, to jsme si prostě tak „usmysleli“.

Druhý důležitý aspekt je, že je tu „čas pro nás“ a nikoli „my pro čas“. Jinak řečeno – když si chceme nějak zavést měření času, měli bychom ho zavést tak, aby nám vyhovovalo. Děláme to přece právě pro sebe.

Pokud si tedy čas můžeme zavést libovolně a současně je žádoucí ho zavést tak, aby nám sloužil, jak to nejlépe udělat? Řešením problému je biočas!

Nejlepší definice času — biočas

Lidé se nejlépe vyspí potmě. Přes den jsou pak aktivní. Je to přirozený rytmus, který jsme získali během miliónů let evoluce. Tento rytmus je nutné respektovat s ohledem na naše zdraví. 

Čas tedy musíme zavést tak, aby v noci byla tma a ve dne světlo. Odvodíme ho proto od východu a západu slunce. 

Biočas nastavíme tak, aby slunce na daném místě vycházelo v šest hodin ráno a zapadalo v šest hodin večer. Tím docílíme toho, že dvanáct hodin bude světlo a dvanáct hodin bude tma.

Je to optimální rozdělení. V noci je tma a spí se (přinejmenším větší část noci), přes den je světlo a bdí se. Nepřizpůsobuji tedy násilím naše přirozené biologické cykly uměle vnucenému času. Dělám to naopak. Konstruuji čas tak, aby sloužil nám a hlavně našemu zdraví. 

Protože takový čas optimálně podporuje naše zdraví, nazývám ho biočas.

Pokud chcete namítnout, že slunce vychází a zapadá každý den jindy, mýlíte se. To platí pouze v dosavadní definici času. V biočasu Slunce vždy a všude vychází v šest a zapadá v šest. Budete si podle východů a západů slunce moci nařizovat své biohodinky.

Námitky

Lidé jsou od přírody konzervativní a nemají moc rádi změny. Jsem si jist, že můj návrh biočasu najde množství odpůrců s řadou „dobrých důvodů“ proti jeho zavedení. Většinou se ale bude jednat pouze o nechuť k pozitivní změněně.

Některé námitky mě napadají už teď, pokusím se na ně tedy odpovědět.

Námitka 1 – nutnost neustálého přeřizování hodinek

Dnes jsou hodinky konstruované pro měření starého času. Pokud bychom je chtěli použít pro biočas, vyžadovalo by to neustálé přeřizování (i několikrát během dne). To je pravda. Je to ale problém jen technický. Dnešní doba digitálních zařízení která znají svou polohu, situaci usnadňuje. Implementovat biočas do mobilu nebude problém. A staré hodinky? Ty se prostě postupem času změní v muzeální exponáty, stejně jako jsou jimy dnes hodiny přesýpací nebo vodní. Bude z nich hezké kuriózum, dokládající, jak primitivně a nebiologicky se dřív definoval čas a jak násilně se mu musel přizpůsobovat přirozený rytmus lidského života. 

Námitka 2 — v každém místě na Zemi bude jiný čas

To je samozřejmý důsledek toho, že je Země kulatá, otáčí se a obíhá kolem Slunce. Nelze to ale považovat za důvod pro znásilňování přirozených biorytmů. Doba digitálních zařízení bez problémů umožní sychronizovat kalendáře na různých místech na Zemi a když si s někým domluvíte on-line konverzaci přes půl světa, vaše počítače a mobily už budou vědět, v kolik hodin vašeho biočasu vám váš meeting připomenout. Je to pouze technická otázka, nic víc. Technika, stejně jako čas, tu musí být pro nás. Nejsme na světě proto, abych jí otročili, je to právě naopak.

Námitka 3 – během roku bude kolísat délka 1 hodiny

To je opět samozřejmý důsledek Keplerových (resp. Newtonových) zákonů, podle nichž se řídí nebeská mechanika. V létě jsou dlouhé dny a člověk je přirozeně aktivní, v zimě jsou dlouhé noci a člověku se chce spát. Proč ho proto nutit, aby se takovým přirozeným impulzům vzpíral? Je naopak zcela logické jim vyjít vstříc. Inu, bude tedy délka jedné hodiny (jedné minuty, jedné sekundy…) větší v létě a kratší v zimě. Vadí to? Proč? A aby snad sprinteři nechtěli dělat světové rekordy na 100m jen v době letního slunovratu na severním pólu (rád bych viděl, zda by i za takových podmínek udržel svůj světový rekord stávající rekordman), tak pro měření časových intervalů použijeme nějaký „střední (technický) čas“. Délka jedné biohodiny bude ve srovnání s technickou hodinou kolísat, ničemu to ale nebude vadit. Naopak, bude přirozený důsledek toho, že biočas slouží člověku a jeho zdraví.

Námitka 4 — při přesunech se bude plynule měnit čas

Biočas bude v různých místech na Zemi různý, to je samozřejmé. Lidé mají přece v každém místě své biorytmy, odvozené od místních východů a západů slunce. Navíc to platí i dnes, pouze je to uděláno nebiologickým a  nesmírně hrubým a primitivním způsobem – rozdělením do čtyřiadvaceti časových pásem.

Váš mobilní telefon přece ví, kde se nachází a není proto problém zařídit (a také to tak bude zařízeno), aby stále ukazoval místní biočas. Nepřinese to komplikace o nic větší, než jaké přináší existence stávajících časových pásem.

Námitka 5 — problémy s jízdními řády

Tak tohle není námitka, ale nepochopení. Když v jízdním řádu najdete, že do Semil dorazíte v 16:30, bude to pochopitelně v 16:30 semilského biočasu. A když váš navazující spoj podle jízdního řádu odjíždí v 17:03, bude to samozřejmě také podle semilského biočasu. Kde je tedy problém? Problém vidí jen ti, kteří nechtějí vidět výhody biočasu a trvají na zastaralé a nefyziologické definici času podle nejvyšší polohy Slunce.

Námitka 6 — kolísající pracovní doba

V létě budeme pracovat déle a v zimě méně. Bude to tak všude na světě. To není přece žádná komplikace. A jestli vám to vadí, mohou se zapojit odbory a dojednat úpravy začátku a konce pracovní doby v průběhu roku. 

Shrnutí

Nesmíme být otroky čas. Čas je lidský vynález a lidem proto musí sloužit. 

Biočas je nová definice času maximálně vycházející vstříc přirozenému rytmu lidského života.

Biočas je čas budoucnosti.

Jako každá nová věc, i zavedení biočasu bude stát na odpovědi na jednoduchou otázku. Ta otázka zní: Chceme i nadále otročil rigidnímu starému času, nebo chceme zdravě žít podle přirozeného biočasu?
Každý se musí rozhodnout sám za sebe.