Kavkaz 1997

Deníček ze zájezdu na Kavkaz s CK Turistika a hory v roce 1997

Poznamky: Kracalik: majitel CK a soucasne vedouci zajezdu

Magda: moje tehdejší manželka

Po 4.8.

Vyrazili jsme autobusem v 7:30 do Prahy a odnesli jsme veci ke mne do pracce. Bylo toho strasne moc, meli jsme batohy, velkou tasku s jidlem a dve mensi tasky s jidlem a oblecenim. Batohy jsou taky plne jidla.

Vzali jsme dve dvoulitrove lahve s vodou a dva petilitrove kanystry abychom nebyli nuceni brat vodu na Ukrajine nebo v Rusku mimo hory. Velka taska se ctrnacti litry vody se nedala donest pomalu ani k metru. Cestou se pretrhlo ucho, museli jsme ho svazovat. Tasku jsme meli navleknutou na cepin a nesli jsme ji mezi sebou a stejne jsme ten kousek k metru sli asi nadesetkrat…

Dovlekli jsme se na nadrazi a v 17:20 vyrazili na Ostravu. Prijeli jsme asi v deset hodin.

Zaplavy zpusobily radikalni omezeni dopravy do Ostravy a na celou Moravu a neurcitelna zpozdeni vsech spoju. Proto jsme radeji jeli o den driv.

Ut 5.8.

Nocovali jsme v nadrazni hale, policie nas budila jenom dvakrat. Seznamili jsme se s Maruskou a dalsimi, kteri tam na nadrazi bydli.

Dopoledne jsme se presunuli na misto odjezdu. Byli jsme tu asi se ctyrhodinovym predstihem. Jeste dve hodiny pred odjezdem tam nikdo nebyl, takze jsme zacali byt trochu nervozni, pak ale zacali dorazet lidi kteri ocividne mirili do hor a meli kopce jidla. Trictvrte hodiny pred odjezdem se objevil Kracalik s tim ze za 15 minut dorazi autobusy a ze se mame zatim rodelit. Tesne pred druhou hodinou zacal strasny slejvak a prijely autobusy. Zabral jsme mista, nalozil batohy a nastoupili jsme. V busu byl hrozny zmatek jak kazdy spechal kvuli desti, ulicka byla plna lidi, mezi tim se motaly damy z cestovky a vybiraly doplatky 200 Kc a rozdavaly pojisteni.

Vyjeli jsme se zpozdenim asi 50 minut. Mezitim prestalo prset. Polskou hranici jsme prejeli bez problemu.

St 6.8.

O pulnoci jsme dorazili na hranici s Ukrajinou. Po ctyrech hodinach a peti kontrolach uz to vypadalo ze jsme definitivne za hranici. Ale uz na Ukrajinske strane nas zastavil dalsi muz v uniforme a s tim, ze nam chybi jakesi razitko, museli jsme couvat zpatky a shanet razitko od uredniku, kteri se nami uz jednou zabyvali. V pet rano jsme konecne meli hranici za sebou.

Sotva 10 km za hranici nas zastavil policista, ukazal zastavujicimu soferovi presne misto kde ma zastavit a pak po nem chtel zaplatit pokutu 10$ za to, ze pri zastavovani prejel jakousi stopku.

Zbytek dne jedeme pres Ukrajinu, v podstate nejsou problemy.

Silnice jsou jako derava plechova roleta do vyloh, misty musime jet jen 30km/h ackoli jsme na hlavnim tahu napric Ukrajinou.

Trasa: Lvov – Brody – Dubno – Royno.

Spali jsme kousek pred Kijevem. Na spani jsme nasli rekreacni objekt jakehosi plynarenskeho zavodu kde byly chatky a my si mohli zdarma postavit stany a prenocovat. Vecer byla u ohne druzba s mistnimi rekreanty, moc se ale nevydarila, protoze jsme vsichni byli ospali a vetsinou taky dost nemuzikalni. Odjezd jsme stanovili na sestou hodinu ranni.

Ct 7.8.

Rano v pet hodin, kdyz vstavame, strasne leje. Opet jsme promokli, ted je ale problem i v tom ze mame promoceny stan a trochu i karimatky. Po par hodinach jizdy, uz za Kijevem, susime, protoze se pocasi mezitim zlepsilo. Pokracujeme cely den, pres Charkov. Kousek za Charkovem jsme staveli u jakesi ricky na koupani a veceri. Mezitim se setmelo. Vyrazili jsme dal.

Co 10 km jsou u silnic policejni stanice oznacene D.A.I. a po stemeni nas u kazde z nich staveji milicionari s tim ze jsme udelali nejaky prestupek – jednou jsme prekrocili povolenou rychlost, nekolikrat ze se nesmi jezdit v noci, jednou dokonce ze Kracalik vylezl z autobusu bez kalhot, jen ve slipech. Vzdycky je treba dlouho jednat, oni si nas zapisuji a nakonec to spravi uplatek. Prumernou rychlost mame snad 20 km/h, protoze co 15-20 minut jidny musime 30 minut stat…

V jednu hodinu jsme to vzdali, zajeli na jakesi parkoviste a rozlozili karimatky na asfalt kolem autobusu. Nastesti neprselo.

Pa 8.8.

Chvili pred devatou jsme prijeli k hranici s Ruskem. Formality se hrozne vlekly, takze Kracalik nabidl rum jako uplatek. Pohranicnik pry byl prekvapen, necekal pry neco takoveho, odmitl rum, zadal neco nealkoholickeho. To byl pro nas trochu problem, nakonec jsme ale neco dali dohromady a dodali mu to. Kdyz uz bylo vsecko takrka vyrizeno, prohlasi pohranicnik ze si ten rum vezme a ze ma hlad. Za vraceni pasu tedy dostal lahev rumu a konzervu.

Projeli jsme hranici. Ale jenom jeji ukrajinskou cast a jenom prvni autobus. Ruska hranice je o 10 km dal.

Nas prvni autobus popojel o kus dal a cekali jsme tu na dvojku. Dvojce to trvalo neco pres dve hodiny, celkem jsme stravili na ukrajinske strane hranice 4 hodiny. U dvojky to pry probihalo tak, ze kdyz uz to vypadalo ze je vse hotovo, pribehl pry kdosi do jedne z budek v nichz se uradovalo s tim ze jim tam Cesi ocuravaji hranici [pozn. nebylo tam totiz zadne WC]. To byl velky ekologicky problem a dotycnym provinilcum bylo pohrozeno urezanim kuli a musel se na ne podivat „vrac“. Dalsi problem byl s tim, ze se na nekterych pasech zacaly odchlipovat fotky a proto bylo potreba tyhle pasy zkontrolovat pecliveji podle jakesi cerne knihy.

Dalsich par uplatku, dalsi zdrzeni, ktere zpusobila kontrola kontrolujici cinnost pohranicniku a ktera zjistila ze maji spatne umistene jakesi svetlo v uradovne.

Na ruske strane hranice jsme zacali ve 12:40 a skoncili v 16:05.

Vsechny casove udaje jsou v nasem domacim case, nazory na to kolik je hodin mistniho casu se ruzni od plus jedne do plus tri hodin.

Behem cekani jsme vyplnili azbukou celni a devizove prohlaseni.

Stanice D.A.I., ktere jsme zacali nazyvat „dajky“ – od slova davat – se ted jmenuji G.A.I. Jsou mene huste, stavi nas vsak neustale kazda z nich. Je to ale jen buzerace, pokuty neplatime a jde to i bez uplatku.

Tesne jsme minuli Rostov na Donu a zastavili v „zone otdycha“ na brehu Donu – je uzasne teply a strasne kalny. Uvarili jsme a se soumrakem vyrazili s tim ze pojedeme celou noc.

Deset minut pred pulnoci nas probudil krik vedouciho Kracalika – prijeli jsme k mistu, kde se prave stala nehoda a nejaky Rus po nas chtel abychom jim pomohli. Vyburcovali jsme doktrorku zajezdu a jednu skoro uz dostudovanou medicku a ostani sli pomahat vracet jedno z aut na kola a dostavat z nej uvizleho muze. Vsude byl benzin a vysypane sklo, na krajnici byla v soku nejaka zkrvavevna zena v bezvedomi a chrotici muz. Na silnici bylo jedno hodne ponicene auto na kolech a jedno auto lezelo na strese a uvnitr nekdo vezel. Prevratili jsme ho na kola a po velkem usili se podarilo otevrit dvere a dostat muze ven. Byl mrtvy. Doktorky se venovaly hlavne zranenemu muzi, ktery mel zrejme poraneny mozek a umiral.

Tou dobou uz pry nedko odvezl do nemocnice tri zranene deti. Nemocnice mela byt v 15 km vzdalenem Kropotkinu.

Sotva u nehody zastavily nase dva autobusy, zacali Rusove postupne ujizdet z mista nehody. Ujeli i osadka nakladaku, ktera celou nahodu nejspis zpusobila.

Vedeli jsme ze z Kropotkina ma prijet sanitka, cekali jsme tedy na ni. Prijela 50 minut po nehode. Ze sanitky vystoupil lapiduch s cigaretou v ustech a zacal umirajicimu merit tlak uprotred toho rozliteho benzinu. Sotva byli zraneni nalozeni, bleskove jsme nasedli do autobusu a zmizeli. Chteli jsme u nehody vyhnout setkani s milici, coz by urcite zpusobilo problemy. Cestou do Kropotkina jsme ale zadny policejni vuz nepotkali, ackoli – jak jsme si overili na tamni dajce – o nehode vedeli.

So 9.8.

Rano jsme si preridili hodinky o dve hodiny dopredu a kolem osme jsme dorazili do Pjatigorska. V bance jsme menili penize – za nas dva 150$ – kurz byl 5760 rublu/$.

Na trhu jsme si dali pirozek – je tam krasny a veliky trh se spoustou zeleniny a masa.

Vyjeli jsme smerem na mesto Baksan, odkud se zabocuje do Baksanske doliny. Cestou jsme potrebovali nabrat naftu, ale az asi treti pumpa byla v provozu a tak byli soferi trochu nervozni.

Baksansjk dolina ma asi 100 km. Kdyz jsme dojeli na konec, do mestecka Terskol, bylo 16:00 a meli jsme najeto 2670 km. Je to cil nasi cesty.

Cekal tu na nas Kracalikuv pritel z Estonska, ktery nam tu vyjednal moznost stanovani. Vecer byl stanoven nasledujici program: Nedele – lanovkou na Ceget a po hrebeni na Maly Donguz-Orun (3440 m) a zpet dolu. Pondeli – lanovkou na druhou mezistnici lanovky na Elbrus, vyjit k chate Prijut 11 (4100 m), postavit stany a jit se projit jeste kousek vys. Utery – vystoupit na Pastuchove skaly (4800 m) nebo vys, zdrzet se tam aspon hodinku, sejit k Prijutu 11, vzit veci a jit az dolu k autobusum. Streda – dopocinek. Ctvrtek – na Prijut 11 jako v pondeli. Patek – Elbrus – zapadni vrchol (5660 m).

Pak jsme sli spat.

Ne 10.8.

Vstavame v 7:30, balime, v 9:30 jedeme prvnim stupnem lanovky na Ceget (10 000 rublu na osobu), pak druhym stupnem (cena je taky 10 000 rubliku, my to meli se skupinovou slevou za 20 000 za tri osoby). Odtud vystup na Ceget, kde jsme byli v 12:15. Dale nam uz nebylo vedenim povoleno jit, protoze se melo zkazit pocasi. Sestoupili jsme proto do doliny na opacne strane Cegetu nez je Baksanska. Ta dolina je ale v hranicnim pasmu a tak nas tam chvili drzeli vojaci se samopaly, nez nas nechali odejit. V 18:00 jsme zpatky u stanu. Ackoli celou noc klesal tlak, bylo pres den krasne, az kolem 14-te hodiny se zacaly objevovat mraky, prset ale nezacalo a ty mraky nevypadaly nijak hrozive.

Z Cegetu jsme za Baksanskou dolinou videli Elbrus, vrchol byl ale v mracich, videli jsme vsechny stanice lanovky, Prijut 11, Pastuchove skaly a nic vyse. Jen jednou se asi na pet vterin v mracich ukazal vychodni vrchol.

Kolem pulnoci zacalo prset a prisla bourka s krupobitim.

Po 11.8.

FotografieOdjezd je posunut z devate na desatou hodinu a stejne to nekteri zase nestihnou. Jedeme autobusy jen kousek do Teskolu, kde sefove vyrizuji povoleni na dalsi program po Elbrusu.

Jedeme az na konec silnice dolinou – odsud zacina lanovka na Elbrus – a po dvou prestupech (dve kabinkove a sedackova lanovka) vysatupujeme na snih ve vysce asi 3800 m.

Za hodinu a pul vyjdeme ma Prijut 11, kde jsme va 14:30. POstavime stan, vybalime veci. Pak ale prisli vedouci ze jsme v sanitavni zone odkud chat bere vodu a musime jinam. Nasel jsem proto dalsi misto na protejsich skalach a opet jsme postavili stan i zidku. Pak prisel nejaky rus, ze je to moc exponovane misto – coz nebyla pravda – ale pro jistotu jsme stan jeste posunuli asi o 3 metry a potreti postavili zavetrnou stenu.

V 17:30 jsme vyrazili na prvni aklimatizaci, vysli jsme asi do 4600 a zase seli zpatky. Trochu nas boli hlava a houpe se zaludek, jinak je vse OK.

Ut 12.8.

FotografieNeprilis dobra noc, Magda jednou zvraci, ja sksoor nespim, boli me hlava a je mi zle od zaludku.

Rano v 7:00 vyrazime na druhou aklimatizaci. Jde se mi spatne, chvilemi se mi tmi pred ocima, funim jako lokomotiva. Do stejne vysky jako vcera jsme ale dosli o pul hodiny drive. Pokracujeme dal na Pastuchovy skaly (4835 m), kde jsme v 8:56. Zde je delsi pauza a pak stoupame jeste vys, az do vysky 5035 m, kam dochazime v 10:00. Za tri hodiny jsme vysli 780 m vyskoveho rozdilu, coz je mysli velmi slusne. V jedenact hodin jsme zpatky u stanu, totalne vycerpani. Ve dvanact hodin balime stan, s chazime k lanovce – cesta v rozbredlem snehu je hrozna – a jedeme dolu.Po prutazich na horni mezistanici sjedeme dolu, nasedneme do cekajicich autobusu a jedeme do kempu.

Ti co si tu nechali stat stany a nehoru brali stany utocne zjistili ze jsou vykradeni.

Mame hlad a zizen, protoze za ty dva dny nahore jsme spolecne snedli jen trochu musli a jednu cokoladu. Po vydatne nekolikansobne veceri jdeme spat.

St 13.8.

FotografieOdpocinkovy den.

V jedenact jedeme autobusy do mestecka Tirmyauz, coz je pry centum cele oblasti. Nic tu v podstate neni, jen trh, posta kde maji i pohlednice – coz neni obvykle – a cosi jako mesita se zatlucenymi okny a srpem a kldivem na strese.

Na trhu jsme koupili par dobrot, napsali a poslali pohledy – uvidme kdy a zda vubec dojdou – a jeli zpatky.

Vecer – schuzka s intruktazi jak se chovat behem vystupu.

Ct 14.8.

FotografieDlouho spime, protoze odjezd je stanoven na 11:30. Pri snidani jsme zjistili ze po vcerejsich hodech na trzisti je spouste lidi spatne. My jsme nastesti byli opatrni a odnesli jsme to jen velmi mirnym prujmem. Mozna i diky tomu ze jsme vsechny jidla vcear preventivne prkladali zivocisnym uhlim a ja si vece u sousedu jeste rekl o hlt domaci slivovice.

V 11:45 vyjizdime opet do Arzau k lanovce. Jeste prestim jsme potkali dva cechy, z nich jeden den predtim vysel na vychodni vrchol a jeden dosel do sedla. Pry hrozne ficelo a dnaska to pry bylo mnohem horsi.

Vyjeli jsme lanovkou nahoru a tady je mlha a fouka a snezi. Dosli jsme k taboristi jako prvni, postavili stan, dsali neco k jidlu a v 16:30 jsme v pohode ve spacakach. Fouka vitr, snezi. V 18:30 jsme se od vedouciho, ktery obchazel stany dozvedeli ze k sesti lidem kteri zustali dole pribylo dalsich devet kteri to vzdali cestou k Prijut 11.

Odchod je stanoven na treti hodinu ranni.

Kolem 18:30 se trochu zklidnil vitr ale porad snezi.

Pa 15.8.

Vstavame ve dve hodiny, ja se ale do te doby budil co hodinu abych nezaspal. Citime se dobre. Uz od jedne hodiny je vitr slabsi. Chvilku po treti navazani na lano zaciname stoupat. V 5:30 jsme na Pastuchovych skalach. Fouka vitr, snezi, viditelnost je mala. S dalsim vystupem se ala dostavame nad mraky a jsou dokonce videt hvezdy. Ve vysce 5100-5200m se citim skvele. Vedu druzstvo tempem 20 kroku – pauza na 15 nadechu, mam ale pocit ze bych mohl jit uplne bez pauz. Toci se mi hlava ale jen kdyz stojim. Kdyz jdu, jsem OK. Ve vysce na 5200m se vsecko zhorsuje, klopytam, nemuzu udrzet rovnovahu a nekolikrat se mi stalo ze se teren po mem boku prudce zvedl a uderil me do boku a ja ho musel pracne odtlacovat zpatky. Ackoli jsem si byl vedom ze mam jakesi halucinace, nebyl jsem schopne si jejich obsah vybavit. Sotva jsem se zastavil, vsecko preslo. Po prvnim nebo druhem kroku nahoru to ale zacalo nanovo. V 8:25 ve vysce 5300m jsem se s Magdou obratil. V 10:21 jsme lezeli ve stanu, ve 13:30 se se sbalenym stanem vydali dolu k lanovce a v 17 hodin jsme zpatky v tabore.

Vsecko bylo promocene, protoze jsme balili v pliskanici, ktera se s klesajici vyskou menila v dest.

So 16.8.

Odpocinkovy den. Dozvedeli jsme se, ze ctyri lidi od nas vcera vysli na vychodni vrchol a dneska jeden na zapadni.

Na trzisti Ceget kupujeme darky, melouna, saslik, zmrzlinu atd.

Vecer se nekteri ucastnici akce opiji.

Ne 17.8.

V sedm hodin jsme vyjeli do doliny Adyl-Su, z niz vpravo odbocuje dolina Seldy. Vidime nejprve nalevo Pik Kavkaz s vyraznymi krasnymi jehlami, pak primo proti sobe velikou stenu Seldy a za levym (pri pohledu proti proudu ledovce) zakrutem ledovce pak spicku Pik Scurovskeho, vpravo od nej Usbinsky ledopad a vzadu Malou Usbu. Vpravo od ledopadu je Pohovka, odkud se nastupuje na Velkou Usbu.

Ve spodni casti doliny nas kontroluji vojaci, kteri do doliny Selda nevpusti nikoho bez propustky. Propustku lze pry ziskat v Nalciku. Cestou zpatky nekolikrat prsi, nez ale dojdeme k autobusu, jsme zase susi.

Po 18.8.

Pomalu balime veci – v jedenact je odjezd. Jeste sitihneme s Magdou koupit chleba a jede se zase do doliny Adyl-Su, k alp-lageru Elbrus. Tam nechame autobusy a nektere kolegy – je zde mozne bydlet za dolar denne – vcetne sprchy a sauny. My ostatni pokracujeme pesky dolinou proti proudu potoka az na „Zejonuju Gastinicu“. Je to prekrasne misto ke stanovani v zaveru doliny mezi vysokymi kopci. Tu krasu jsme ale moc vychutnat nemohli, protoze uz kdyz jsme prichazeli zacalo prset a kdyz prestalo prset padla takova mlha ze nebylo videt od stanu ke stanu.

Ut 19.8.

FotografieRano v pet hodin vyrazime po morene nahoru k ledovci a ponem dal mezi trhlinami na sedlo Gumaci a na Gumaci. Pocasi je nehezke, mlha, prsi, snezi. Jen v sedle vidime na chvilku Dzantunganske plato a kousek Gruzie. Jinak je to pekny vystup ale je treba presne vedet do ktereho sedla jit a davat pozor na trhliny kterych je tam dost. Kolen seste hodiny ranni je pry z moreny videt krasne oranzove nasviceny Elbrus, my ale videli jen mlhu…

Po prichodu do tabora byla schuzka kde se resila zpatecni cesta. Byly dve moznosti. Podle prvni a puvodni bude odjezd ve ctvrtek odpoledne a na pul dne se stavime u Azovskeho more. Podle druhe varianty se pojede uz ve stredu vecer a u more stravime den a pul.

Hlasovalo se a pro prvni variantu bylo 30 lidi a pro druhou asi 20, s tim ze nekteri byli dole v alp-lageru Elbrus a byla snaha je pociat jako priznovce varianty drivejsiho odjezdu. Po jakychsi proceduralnich nesrovnalostech se hlasovalo jeste jednou a zvitezil nas nazor – tj. mame zaplacen zajezd do hor a k mori se jezdi s CEDOKem.

Jinak se porad strida dest s mlhou. Zeljonaja gastinica se tak zatim jevi jako velice vlhke misto.

St 20.8.

FotografieDen s volnym programem. Rano chtel Kracalik znovu hlasovat o uspiseni odjezdu a prodlouzeni pobytu u more, protoze pry nekteri ketry hlasovali pro kratsi more za nim byli s tim ze si to rozmysleli. Moje namitka ze to je jenom jejich problem a rozhodnuti uz bylo ucineno byla akceptovana a schuzka byla zase rozpustena.

Nekolik lidi se rozhodlo prejit sedlem do sousedni doliny Adyr-Su a ji dojit do Baksanskeho udoli a k autobusu. Ja s Magdou jsme rano vysli po morene nad stany az za kopec za taborem a vylezli strmymi travnatymi svahy se skalami na hreben. Vratili jsme se kolem jedne hodiny a polozili jsme si karimatky na travu protoze bylo slusne pocasi. Pozdeji zacalo prset tak jsme se presunuli do stanu a prospali zbytek odpoledne. Kveceru v desti se vratli ti co sli do sedla, mapa byla chybna a oni dosli do jineho sedla, odkud se nedalo projit dale. Cely vecer prsi.

Brzy rano pry byl krasne videt Elbrus, nez z udoli vystoupily mraky. Doufam ze zitra ho uvidime…

Ct 21.8.

FotografieDnes je vyroci Ruske invaze, behem dne je mnohokrate vzpomenuto.

Vstavam v 6:00 a hned jsu na morenu pozorovat Elbrus. Sesli jsme se tam nahore tri a vydrzeli tam do sedmi. Elbrus mel sice svou obvyklou cepici z mraku, presto vychod slunce ktery ho postupne osvetloval produkoval velkolepou podivanou. Bily Elbrus na pozadi tmavych hrebenu nizsich o dva az tri tisice metru vypadal jako zjeveni.

Zabalili jsme a v osm hodin vyrazili dolu k alp-lageru Elbrus, kde cekaly autobusy. Cestou jsme se jeste stavili pro mineralku.

Popis cesty k prameni mineralky: cestou na Zeljonuju gostinicu od alplageu Elbrus se nejprve jde po siroke automobilove sotolinove ceste a v miste kde se tato serpentinou staci vlevo od reky se pokracuje primo pres pastvinu pesinou. Po par stech metrech se pesina vetvi, vlevo se jde primo na Zeljonuju gastinicu a vpravo k rece a podel reky nahoru k prameni. Ten je oznacen na skalach a da se lehko najit. Od pramene se da pokracovat dal nahoru a napojit se na puvodni cestu a ani si moc nezajdete.

V sestnact hodin jsme vyrazili domu. Staveli jsme v Tyrmyauz, kde jsme utratili posledni rubly. Jeste jedna zastavka na veceri a nocni jizda k domovu.

Pa 22.8.

FotografieRano jsme se probudili pred Azovem a pres Kruloe jsme dojeli k Azovskemu mori. Dostali jsme se k casti kde dno klesalo tak pozvolna, ze nikdo nebyl schopne dojit do hloubky vetsi nez po bricho a to nekteri byli stovky metro od brehu. Pozdeji se nam podarilo najit misto kde byla o neco vetsi hloubka a dokonce vlny, takze jsme si aspon trochu uzili more.

Cestou kolem Rostova na Donu jsme se stavovali u prodejce raku, ceny byly ale podle naseho nazoru premrstene, takze si nikdo nic nekoupil.

Po osme hodine vecerni jsme dojeli k Rusko-Ukrajinske hranici. Po peti hodinach popotahovani jsme projeli. Na hranici, pred ni i za ni se opet ukazalo ze zatimco v Rusko vsechno v podstatefunguje, tak Ukrajina je zkorumpovana zeme plna zlodeju. Na ukrajinske strane hranice vyrizoval kazdy z autobusu jine formality a platil jine poplatky a uplatky.

Zbytek noci jsme preckali na odpornem parkovisti tesne za hranici. Stal tam take kamion ze Semil, ktery uz ctrnact dnu nemohl prejet hranice. Nemel totiz uz penize na poplatky a uplatky, protoze jel sam a vsechno uz rozdal na Dajkach. Dali jsme mu alespon nejake jidlo, ktere mu uz take doslo…

So 23.8.

Po nocji na parkovisti jsme vyrazili dale. Vsechno probihalo dobre az na jednu Dajku, kde nas zastavili na vice nez tri hodiny. Nemeli jsme totiz pry nejaky papir, rozvinula se diskuse zda ho jako turisti mit mame a na Dajku prijizdeli ruzni vyssi velitele a vsechno se slozite resilo. Po trech hodinach se ukazalo ze to snad je OK, my jsme objeli Charkov pres Krasnograd a zastavili na noc u jakehosi rybnika.

Ne 24.8.

Vstavali jsme strasne brzo, ve ctyri hodiny byl odjezd. Kolem desate jsme v Kyjeve. Navstivili jsme Pecorskou lavru – za 4$/osobu jsme meli vstupenky a velmi vzdelanou pruvodkyni. Ukazalo se ze na samotnou Lavru je treba si rezervovat 2-3 dny plus cas na samotny Kijev – celkem nejmene tyden.

Zjistili jsme ze dnes slavi Ukrajina seste vyroci sve nezavislosti, v parku ve svahu nad rekou nedaleko Lavry jsme se tak stali svedky jakesi folklorni slavnosti.

V sestnact hodin jsme odjeli z Kijeva a dojeli do mista kde jsme stanovali i cestou na Kavkaz. Podle predpokladu nas tu ceka posleni noc ve stanech na nasi ceste.

Po 25.8.

Vyrazime v sedm hodin a jedeme nonstop domu. Cely den prselo takze byly kratke i pauzy na jidlo a silnice usla. Pozde odpoledne jsme dojeli k Ukrajinsko-Polske hranici. Zde panuje neuveritelny chaos a korupce. Je tu dlouha fronta osobnich aut a zavrena brana. Jednou za cas se brana otevre a pak zacina nesmirne tvrdy boj o pozice, kdy se lide vrhaji pred projizdejici auta, hadaji se a urcite obcas dojde ke rvacce. Date-li ale spravnemu cloveku 50$, sedne si k vam do auta a jedete rovnou. Pred hranci stoji vojacek, ktery rozhoduje koho pustit a koho ne a ackoli nema oficialne zadnou pravomoc, je to nejdulezitejsi clovek a kolem neho pobihaji lide kteri mu ukazuji ktera auta ma pustit prednostne. Po vice nez ctyrech hodinach popotahovani na Ukrajinske strane a dvaceti minutach na Polske strane jsme konecne v civilizovane zemi. Jede se dal.

Za dolary zbyle ve spolecnem fondu se nakoupila vodka a za jizdy se vsichni opijeji. Objevily se i dalsi, dosud peclive schovane lahve. Je veselo.

Ut 26.8.

Kdyz vsichni spali, nekdo zvracel v ulicce a pozvracel Terezu, ktera tam spala. Vsichni byli v limbu a vinik se nepriznal, nazjistilo se kdo to byl.

V 7:00 jsme v Ostrave u nadrazi. Konec cesty.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s