Kategorie: Uncategorized

Na městský stadion

V sobotu dopoledne jsme se synem vyrazili na městský stadion. Strávil jsem na něm velkou část svého mládí při lehkoatletických tréninzích a dva roky také v přilehlé budově gymnázia (po druhém ročníku se celé gymnázium odstěhovalo do nové budovy). Na to, jak jsou mé vzpomínky na tohle místo staré, se toho tady zas tolik (s výjimkou dráhy, která byla tehdy škvárová) nezměnilo.

Bartoloměj si oběhl jedno kolečko, vyzkoušel zdejší písek a šli jsme zase domů.

 

~*~

Parsifal

Parsifal v Národním divadlePět měsíců čekaly vstupenky doma na nástěnce. A pak – splnily svůj úkol a staly se odpadem. Pět hodin uměleckého zážitku – je to dost na pět měsíců čekání? Stručně mohu napsat, že Wagnerův Parsifal v Národním divadle má tři vrcholy. Jsou jimi první dějství, druhé dějství a třetí dějství. Přestože první akt byl v podání orchestru i sborů poněkud klopotný (při jednom katastrofálním (ne)nástupu žesťů sebou i zkušený dirigent John Fiore dost prudce trhl a když se mohutně rozladily sbory z galerie a jeviště, mohl už jen vrtět hlavou), hudba měla svou sílu. Během přestávky se však orchestr jako zázrakem proměnil a spolu s vynikajícími sólisty i sborem provedl Parsifala až k okouzlujícímu závěrečnému vykoupení.
Nemám v úmyslu hodnotit výkony a sestavovat pořadí síly hlasu. Není to podstatné. V neděli se totiž v Národním divadle podařilo vytvořit něco důležitějšího. Skutečný gesamtkunstwerk. Přesto – dominovala hudba. Musím upustit od svého původního záměru vyzvednout některé momenty – s postupem času se mi totiž v mysli vracejí se stejnou naléhavostí vždy jiné okamžiky.

Parsifal  v Národním divadle se skvěle vydařil a já mám radost, že jsem mohl být u toho. Hned bych šel znovu…

Podrobnosti o představení viz web Národního divadla.

~*~