Kategorie: příroda

Sloni

Prave jsme dorazili z narodniho parku Yong Don, kde jsme stravili jeden a pul dne na slonim hrbete a pulden cestou na nejvyssi kopec a zpet. Bylo to v tom vedru dost narocne a sedet na zdejsim slonim sedle je po triceti minutach ucinena tortura, mam na zadku ctyri puchyre a vsechno me boli.

Za ten zazitek to kazdopadne ale stoji, nest se na slonim hrbete tri metry nad zemi – to je moc hezke. Navic jsme si vybrali na zdejsi pomery neobvykly a relativne obtizny vylet, takze jsme se opravdu prodirali lesem, slon chobotem strhaval prekazejici padle stromy, brodili jsme se pres reku… Vystup na horu Yong-Don take nevede zrovna po ceste (a my se zprvu bali, ze tam povede vybetonovany chodnicek!), jen misty je takova pesina – maceta se ale i tak hodi.

Bohuzel se mi na zpatecni ceste odmlcela karta a fotak na ni uz nemuze nic ukladat (ackoli se to porad tvari, ze tam je misto na 1500 fotografii) – hlavne ale fotak tvtrdi, ze na ni ani zadne fotky nejsou! Tak fotim na jednu z malych karet a doufam, ze doma z toho neco dokazu vydolovat… Byl by to velky pech, mam tam vsecko od odletu vcetne kompletniho sloniho vyletu…

Zdravim z rozpaleneho Nha Trangu!

Veľká Fatra

Veľká FatraMinulý víkend jsem byl s několika přáteli na Veľké Fatře. Přecházeli jsme část hřebene – tu nejvyšší. Počasí se nám mimořádně vydařilo a protože nebylo mnoho sněhu, nemuseli jsme se ani moc dřít. Noční teploty padaly až k -18 stupňům, přes den bylo ale příjemně okolo pěti až deseti pod nulou. Podívejte se na několik fotografií.
Celý příspěvek

Kalamita

Kalamita - říjen 2009 Nedal jsem si předsevzetí být na tomto blogu neustále aktuální – to lépe zastanou jiní. Teď, když už snad konečně dorazila zima je proto ten nejlepší čas pro ohlédnutí zpět do poloviny října. Tedy totiž zima přišla s prvním náporem. Způsobila kalamitu a zase se rychle stáhla. Zůstalo po ní mnoho polámaných stromů a řada dalších škod. Přináším několik fotografií, třeba vám ty okamžiky připomenou.

Celý příspěvek

Třešňový sad na Černém mostě

Třešňový sad na Černém mostě Kdo přijížděl někdy do Prahy od Liberce, ten zná Černý most asi především jako oblast zasvěcenou konzumu. Projíždíte-li od dálnice k centru, máte po jedné ruce nestvůrné nákupní centrum, zatímco na druhé straně leží haly s prodejnami nábytku a dalšího zboží. Je to prostor plný hluku, ponurý a bezútěšný.

Celý příspěvek

Tři grácie, Hnát a Vzducholoďka

Tři grácie, Hnát a VzducholoďkaMnohé hezké skalky a balvany jsou roztroušené po Jizerských horách. V tomto seriálu se věnuji především těm méně známým (a taky zpravidla -i když ne vždy- nižším) než jsou skály v severních úbočích. Řada balvanů má překvapivě originální názvy a není nezajímavé popřemýšlet o možné historii jejich vzniku…

Dnes se budeme věnovat skupině celkem pěti objektů.

Celý příspěvek

Dráp

Dráp Na dnešní díl putování po skalkách Jizerských hor jsem si nechal jediný objekt – Dráp. Najdeme ho ve strmém svahu, který stoupá od Kateřinské k Javorovému vrchu. Odsud je to k němu sice nejblíže, snáz se ale hledá při cestě od Martinské stěny. Nedávná sněhová kalamita ovšem tuhle přístupovou možnost poněkud zkomplikovala, když v jedné z roklí vyvrátila snad všechny zde rostoucí buky.

Celý příspěvek

Dračí chrbát a Hodinová skála

00 Tentokrát se při zkoumáni méně známých skalek jižního úbočí Jizerských hor podíváme na dva skalní útvary, které jsou sice z horolezeckého hlediska trochu méně významné, nabízejí však zajímavé výhledy. Z horolezeckého pohledu obě skály poněkud degraduje to, že se jejich vrcholů dá snadno dosáhnout i bez potřeby lezení. To nás ale nemusí trápit, vydejme se tedy na další procházku za drsnou Jizerskou žulou.

Celý příspěvek

Svatba na Martinské stěně

svatba-00 Můj kamarád Honza si bral svou Marušku. A protože jsou oba rádi venku a mají rádi skály, rozhodli se, že se jejich církevní obřad uskuteční pod širým nebem a na skále. Zvolili si jedno z nejhezčích míst, jaké tu v okolí máme – Martinskou stěnu.

Když plánovali termín, určitě nepočítali s tím, že v týdnu před sedmnáctým říjnem přijde sněhová kalamita. Představovali si nepochybně krásný jizerský podzim s červenými jeřabinami, barevným listím a nízkým teplým sluncem. Je zajímavé, že ono neplánované počasí se spoustou mokrého sněhu a šedivým nebem nakonec způsobilo, že obřad byl snad hezčí, než kdyby všechno vyšlo podle původních očekávání.

Byl jsem tam také a pořídil malou fotoreportáž, podívejte se!

Celý příspěvek

Pivní vana a Utečenec

Pivní vana - vrcholová knížka Snad každý kdo chodí do Jizerek už alespoň slyšel o Zvonu, symbolu zdejšího horolezectví. Mnozí si také jistě vyšli na Ořešník, Paličník nebo Frýdlantské cimbuří. To jsou ovšem vyhlídky zpřístupněné pro turisty a horolezce proto moc nezajímají. Ale i z turistických cest se dají zahlédnout terény určené výhradně pro horolezce. Například přímo z Viničné cesty vyrůstá do svahu krásná a nepřehlédnutelná Viničná plotna s obtížnými výstupy. Na jiném místě, stoupáme-li od Hubertky na Tišinu, zahlédneme pod cestou Kauschkovu věž – jednu z vůbec nejobtížněji dostupných skal v Jizerských horách. Na tyto skály možná v mém blogu také dojde, dnes se ale chci věnovat dalším dvěma pozapomenutým osamělým skalkám na jižních svazích pohoří.
Celý příspěvek

Ropucha a Žihadlo

ŽulaŽe jsou Jizerské hory tvořeny převážně žulou, to ví asi každý. Kdo tu někdy byl, všiml si jistě mnohých skal, charakteristických především velkými růžovými krystaly živce. Toto specifikum často využívají i horolezci. Řada lezeckých cest tu vede skalními plotnami, které se při pohledu z dálky zdají naprosto nelezitelné.

Asi nejlépe si můžete skály prohlédnout ze severního podhůří, kde se na vámi tyčí Ořešník, Frýdlantské cimbuří či Paličník. Menší skalky jsou ale roztroušeny po lesích na celém území pohoří. Horolezci většinu  těch významějších pojmenovali, často velmi nápaditě. V Jizerkách tak máme například Houbu, Jízdenku, Pivní vanu nebo Hnát.
Celý příspěvek