Kategorie: Osobní

Na městský stadion

V sobotu dopoledne jsme se synem vyrazili na městský stadion. Strávil jsem na něm velkou část svého mládí při lehkoatletických tréninzích a dva roky také v přilehlé budově gymnázia (po druhém ročníku se celé gymnázium odstěhovalo do nové budovy). Na to, jak jsou mé vzpomínky na tohle místo staré, se toho tady zas tolik (s výjimkou dráhy, která byla tehdy škvárová) nezměnilo.

Bartoloměj si oběhl jedno kolečko, vyzkoušel zdejší písek a šli jsme zase domů.

 

~*~

Reklamy

Jizerský Quaker

V pátek a v sobotu jsem se zúčastnil bezvadně vymyšlené i zorganizované soutěže, o jejímž charakteru zasvěceným asi nejvíc napoví samotný její název. Spolu s Lýdií jsme dosáhli naprosto nečekaného úspěchu — skončili jsme třetí!
Připojuji několik fotografií.

Celý příspěvek

Jizerské brdko a pět mých zápisů za 21 let

Nedaleko Liberce stojí malá zapomenutá skalka. Když jdu okolo,vylezu si na ni (není to těžké) a vrcholová knížka dokumentuje, že tudy zase tak často nechodím. Za jedenadvacet let mám celkem pět zápisů. Vzhledem k rychlosti, s jakou se knížka plní, se mi do ní ještě pár podpisů pravděpodobně vejde.

Jizerské brdko

1993 1996 - Hore zdar! 2000 - Hore zdar! (v říjnu!) 2003 2014

~*~

Gesta řidičů

Gesta řidičůKaždému se už stalo, že potřeboval přejít vozovku někde, kde není přechod. A každému se také asi stalo, že mu tam dal jeden z řidičů přednost, i když nemusel.

Mnozí řidiči přitom ještě dají gestem najevo, že si vás všimli a že můžete bezpečně přejít.

Všiml jsem si, že tato gesta má každé pohlaví jiná. Muži ukazují pomalým a plynulým pohybem, kterému rozumím ve smyslu „prosím, máte volno, můžete jít.“ Ženy naproti tomu gestikulují netrpělivým máváním ruky, jako by odháněly poletující hmyz. Zdá se mi to být jasný vzkaz ve smyslu „tak dobře, zastavila jsem — ale ty už mi koukni zmizet z cesty!“

Také jste si toho všimli? Nebo máte jinou zkušenost? A co na to řidiči a řidičky?

 ~*~

Jak jsem viděl Perseidy

Jak jsem viděl PerseidyV noci z pondělí na úterý přiletěly Perseidy.

Rozhodl jsem se vylézt na kopec s výhledem, kde nebude sledování nebe nic stát v cestě. Pohled do kraje byl překrásný — nad Lužickými horami pomalu dohasínal západ slunce, města v údolích svítila a Ještěd blikal a blikal… Mraky nad Libercem a Jabloncem byly rudé, zatímco na zbytku oblohy se divoce honily zbarvené všemi odstíny šedi a černě. Hvězdy jsem neviděl. Smířil jsem se tedy s tím, že se budu muset spokojit s pozorováním noční krajiny. A mraků: Celý příspěvek