Dent D’herens (4171m)

Dent D'herens (4174m)V jedenáct vyjíždíme z Liberce – já, Petr a Pepa. Kalíme to přes Česko, Německo a Švjac. O půlnoci minu odbočku na sedlo sv. Bernharda a musíme zaplatit 25 Euro za tunel. Aspoň šetříme čas… Sjezd do údolí Aosta, výjezd dolinou směrem na Bionaz a ve dvě ráno si lehám vedle auta u přehrady.

V sedm nás budí bagr, něco se tu usilovně buduje. Pomalu přebalujeme a před polednem vyrážíme do horka směrem Rifugio Aosta. Je to do kopce, podle průvodce i mapy celou cestu po pravém břehu říčky. Tam ale voda vzala most, nevíme, že se má chodit kus po druhém břehu, značení se teprve buduje. Musíme skákat přes přítok. Pohnul jsem si s kotníkem, když se se mnou utrhl kus břehu. Navíc jsem ztratil hodinky, všiml jsem si toho až o 150 výškových metrů výš — to mi už v tom vedru nestojí za návrat. Do kopce to jde blbě, málo spánku, bágly, vedro, uf.

Dent D'herens (první zleva) od přehradySkok daleký s batohemCestou k chatě AostaCestou k chatě Aosta

Poslední stoupání k chatě AostaPod chatou AostaStrážce chaty Aosta

V pět jsme na chatě Aosta, winterraum je otevřený, komfortní. Jsme tu sami. Do sedmi vaříme a krmíme se, pak na kutě, budík dávám na třetí ráno.
Ve čtyři jdeme z chaty, svítí téměř úplněk, teplo. Kousek dolů a pak do kopce, do kopce a zas do kopce. Moréna, pak ledovec. Bereme mačky a lezeme bludištěm trhlin. Je to hodně do kopce, moře trhlin v ledovci, který má místy prý až 45 stupňů. Kličkujeme jako myši v labyrintu a těsně před východem slunce jsme nad zlomem, trhlin ubylo, zato začíná foukat.
Druhý prudký úsek ledovce, zase trhliny — kdepak snadná tůra, zase kličkování, zatajený dech na bizarních ledových mostech…

Svítání nad prvním zlomem ledovceMezi trhlinami druhého zlomu

A pak prý po firnu doleva jihozápadní stěnou skoro až na hřeben. Firn tu ale není, skála ujde, ale ve třech na jedné šedesátce to jde pomalu. Lezu první a dobírám kolegy souběžně, zakládám si max. jedno jištění na délku, ale i tak jsme zase pomalí. Pak se to trochu položí, balíme lano a za chvíli jsme na západním hřebeni. Kousek po skále, pak zase mačky.
V jihozápadní stěně
Petr se rozhodne, že tohle není ten pravý hřeben, takže traverzujeme strmou západní stráň na severozápadní hřeben. Pod ním je to docela do kopce, jdeme už na předních hrotech. Pak hřeben, pohled do propasti severní stěny, na nedaleký Matterhorn a skalní věž nad námi — tak tudy jistě ne! Traverz zpět na západní hřeben. Ztrácíme výšku a další spoustu času. Konečně jsme správně. Stoupáme pravidelně, ale moc pomalu! Vrcholový hřebínek. K vrcholu je to tak 150 metrů a 20 na výšku. Pro nás to znamená minimálně hodinu a půl na cestu tam a zpět. Je tři čtvrtě na tři. Jsme téměř 11 hodin na nohou a za čtyři hodiny se bude stmívat. Tak snad příště…

Štand na severozápadním hřebeniMatterhorn150 m k vrcholu Dent D'herens (4174m) -- tak někdy jindy...

Slaňujeme, pak jdeme po sněhu. Petr říká, že ty stopy vedoucí dolů po hřebeni jistě nejsou náhoda. Třeba tam bude slanění a ušetříme si sestup stěnou a jeden pás trhlin. Má pravdu, je tu nový řetěz. Jedu opatrně dolů, zdá se, že štandy jsou dělané právě na naši šedesátku… Čtvrté nebo páté slanění — tady je ten štand nějak hloub… Když ale dojedu úplně na konec lana, tak tam snad tu odsedávačku cvaknu… Stále to mám pod kontrolou — až náhle nemám. To jsem blb! Kiks jako z učebnice! Pode mnou římsa, mám cca 30cm rezervy, abych zastavil, jinak zastavím až o pár set metrů hloub… To stihnu během pádu v klidu promyslet… Řach! Ani jsem těch 30cm nespotřeboval celých! Kousek kůže na malíčku klidně oželím, jen nevím, proč se mi tak třesou nohy… Od zítřka tam ty uzly už budu vždycky vázat, slibuju! To si jeden myslí, že si ušetří dilema mezi uzly na obou pramenech a svázáním pramenů dohromady až to málem dopadne tak, že už nikdy žádné dilema mít nebude. Tak od zítřka, čestný pionýrský, fakt!
Další slanění jede první Petr, trochu jsem ztratil sebejistotu.

Dolní partie hřebeneSlaněníSlunce zapadá

Dolní zlom ledovce, tma. Kličkujeme zas jak krysy v labyrintu, z kopce je to horší, navíc ještě nevyšel měsíc.
Firnový kužel, plochý led, suť, pěšina. Uf. Bez GPS bychom to tedy určitě nenašli, tma je jako v ranci. Nekonečná moréna, sestup, sestup, sestup…. A moje kolena. Co s nimi? Nemám už věk na změnu? Takovou bolest neznám, je to zlé a bolí to i další den, naštěstí máme odpočinek. V půl jedenácté chata. Chci jen spát, ale ještě chvilku se udržím, polévka, čaj, pak teprve do postele.
Sestup z chaty, hodinky leží tam, kde před pár dny upadly… Auto, Švajc, Německo, Plzeň, Liberec, sprcha.
Konec výletu.

A nakonec ještě panorama od chaty a video.

Panoramatický snímek chaty Aosta a vrcholu Dent D'herens

 

 

 

~*~

Jeden komentář

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.