Tři filmy

Ingmar Bergman: Po zkoušceSobotní večer jsem zasvětil filmu. Tři filmy postihují velké rozpětí témat, žánrů i nároků.
Začal jsem záznamem divadelní hry. Šlo o představení Cimrman v říši hudby, které čtenářům asi nemusím blíže představovat. Pak jsem sáhl po Bergmanovi a pustil si jeho komorní film Po zkoušce. A protože se mi nechtělo ještě spát, zapnul jsem ČT2, kde právě ve filmovém klubu začínal britský film Odsouzeni k boji.

Cimrmanovo divadlo se na náš svět dívá s velkou ironií a humorem a někdy se jejich prostřednictvím dostane i k trochu hlubším polohám, byť jen výjimečně. Humor založený na projevu školní besídky kupodivu i po letech stále funguje a nepoklesá pod meze slušnosti.

Po zkoušce je -jak také u Ingmara Bergmana jinak- pozoruhodné dílo. Je fascinující, kolik napětí a jaký vývoj je možné vtěsnat do dialogu, který se odehrává na jediném místě – na jevišti divadla po skončení zkoušky.

A nakonec drama z Iráku, které odhaluje to nejhorší, co v lidech je a zobrazuje situaci, z níž není východiska. Název filmu Odsouzeni k boji vystihuje situaci jeho hrdinů. Vystihuje tu nekonečnou řetězovou reakci neustále stupňovaného násilí a vyostřované nenávisti. Není jiné řešení, než boj a smrt. Z toho však pochází jen další boj…

Je jasné, že ironie a humor je poloha sdělná a osvobozující. Právě na opačné straně pak stojí hnus, zloba a bezmoc, jejichž jsme svědky v britském filmu. Z tohoto pohledu se zdá být Bergmanův film kdesi uprostřed, méně vyhrocený a proto snad i méně důležitý. Je to však právě naopak. Ingmar Bergman tu osvědčuje své nadání. Ukazuje, že není třeba se pitvořit. Nemusíme ani zobrazovat situace vyhrocené až do kranosti. Stačí pouhý rozhovor, abychom se dostali k samé podstatě člověka. K jeho hledání cesty, k jeho nalézání a ztrátám. Nemusíte se smát starým pánům, kteří „dělají legraci“, ani se kroutit pod atakem válečných hrůz. Ani jedno vám nepřinese takové poznání (a za sebe dodám takovou rozkoš ze samé esence filmového sdělení) , jako čisté a okouzlující dílo filmového mistra Ingmara Bergmana.

~*~

.

  1. Le fille Ash

    To byl opravdu pestrý filmový večer… Musím říci, že mne ale nejvíce zaujal ten prostřední. Myslím, že si ho najdu.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.