Ludvík Zifčák a Ježíšek

JežíšekNedaleko od České chalupy, pouhých pár metrů od cesty stojí skalka nazvaná Ježíšek. Z horolezeckého hlediska není příliš významná, je to spíš jen takový větší balvan, i když údolní strana je poměrně vysoká. Přesto není snadné na ni vylézt. Nejsnadnější cesta má klasifikaci V. Když jsem na střední škole začínal lézt, byl mým průvodcem při objevování tohoto sportu kamarád Petr. A Ježíšek byl druhou skalou, na kterou mě vzal. Vylezli jsme tehdy právě nejlehčí Severní stěnku a já byl přitom jištěný lanem. O něco později jsem se sem vydal sám a podařilo se mi tuto cestu vylézt znovu – sólo. Od té doby uplynula řada let, lezu méně a i když jsem kolem Ježíška mnohokrát prošel, jen několikrát se stalo, že jsem měl s sebou lezecké boty a mohl jsem se o skálu pokusit. A protože lezu málo a navíc už mi trochu chybí mladické sebevědomí, nikdy jsem se nahoru nedostal.

S událostmi listopadu 1989 jsem se na svém blogu už vypořádal. Během víkendu, který následoval po páteční demonstraci 17. listopadu se objevovaly všemožné informace i dezinformace. Mimo jiné také ta, že na Národní třídě policie zabila studenta jménem Martin Šmíd. Já jsem byl v té době doma a chystal se na cestu do Prahy do školy. Předtím jsem se ale ještě vydal na procházku do Jizerek – a právě tehdy jsem provedl onen první sólový výstup, o kterém se zmiňuji v prvním odstavci.

A teď jiná historka.

Velkou část letošní zimy jsem pravidelně chodil lézt na umělou stěnu – nic takového jsem dříve nedělal. Tréning  se projevil. Neplánovanou shodou okolností jsem se v sobotu zase ocitl u Ježíška i s lezeckou obuví v batohu. A opět sám. Zkusil jsem to — a vyšlo to. Vylezl jsem nahoru. Horolezecká knížka na vrcholu je na první pohled letitá. S lehkou nervozitou ji beru do rukou – snad je tu opravdu tak dlouho?

Vrcholová kniha je na Ježíšku od roku 1988! A asi na třetí straně je můj zápis z 19. listopadu 1989! Je to téměř 22 let a dnes se zapisuji pro změnu na jednu z posledních volných stran.

A co s tím vším má co dělat Ludvík Zifčák? V listopadu 1989 jsem pod dojmem  čerstvých zpráv z Prahy do vrcholové knihy na Ježíšku napsal, že si máme všichni do paměti uložit, kdo zabil Martina Šmída. Žádný Martin Šmíd zabitý na Národní třídě ale neexistoval. Byl jen agent Stb. Ludvík Zifčák, který se za Martina Šmída vydával. Předstíral, že se mu na Národní něco stalo a další lidé pak rozšířili fámu o mrtvém studentovi. Jednalo se snad o jakousi provokaci Státní bezpečnosti, která mi dodnes není srozumitelná.

Každopádně se tak Ludvík Zifčák alias Martin Šmíd dostal do vrcholové knížky na jedné jizerskohorské skalce. A setrvává tam i dnes, téměř po dvaadvaceti letech, i když k jeho jménu někdo připsal, že je to estébák. Není to ale pravda, estébákem nebyl Martin Šmíd, ten nikdy neexistoval, estébákem byl jeho „představitel“, Ludvík Zifčák.

~*~

Jeden komentář

  1. Petr

    Já bych yl pro, aby se politika do skal a vůbec do hor netahala. Stačí nám sem-tam nějaké ty odpadky a výměty lidského pobytu….

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.