Žena a muž II

Žena a mužJe to už poměrně dávno, co jsem tu hlubokomyslně rozebíral rozdíly mezi chápáním komunikace u muže a ženy. Dnes se chci k věci vrátit tématem méně hlubokým, o to však aktuálnějším. Půjde o úklid. Nikoli ve smyslu zametání podlahy, ale o uklízení věcí neboli „dělání pořádku“.  Dělání pořádku je totiž věčným zdrojem svárů mezi pohlavími. Podívejme se proč.

Jako vždy je podstata věci ukryta v rozdílném chápání pojmů. Pokusím se vyložit, jak pojmu uklízení rozumí žena a jak mu rozumí muž.

Žena uklízí proto, aby bylo uklizeno. Uklizeno je v jejím pojetí tehdy, když na očích není nic, co  tam být nemá. Uklizeno je také tehdy, když v tom, co bylo na očích ponecháno, panuje řád. Znamená to, že věci, které nejsou na očích, jsou z hlediska „stavu uklizenosti“ bezvýznamné – prostě proto, že nejsou vidět. Řád ve věcech není něčím, co by mělo nějakou  hodnotu. Hodnota řádu spočívá pouze v tom, že je možno ho vystavit na odiv. Ženě přináší uspokojení, je-li oceněn řád, který vystavila na odiv. Proto ženy uklízejí předtím, než dorazí návštěva.

Muž uklízí proto, aby bylo uklizeno. Uklizeno v mužském pojetí je tehdy, když „jsou věci na svých místech“. Znamená to, že muž uspořádáváním uklízených věcí  naplňuje nějaký systém či řád. Ten nemusí být objektivní, stačí, že je v mužské hlavě. „Stav uklizenosti“ je tedy mírou shody řádu v uspořádání věcí s řádem v mužské mysli. Je přitom bezvýznamné, zda jde o věci na místech viditelných, nebo věci na místech neviditelných. Shoda mezi vnitřním a vnějším řádem přináší mužské mysli uspokojení, protože díky ní lze většinu věcí snadno a efektivně vyhledat. Nezáleží na tom, jak uspořádaně se systém věcí jeví, rozhodující je pouze vzájemná shoda systémů. Muži proto uklízejí tehdy, když už se jim až příliš často nedaří něco najít.

Z hlediska obtížnosti úklidu podle ženského a mužského modelu je možno jako náročnější hodnotit úklid mužský. Každá uklízená věc totiž musí zapadnout do jakéhosi řádu. Ženský model úklidu umožňuje prostě jen odstranit z dohledu věci, které nezapadají do aktuálně platného paradigmatu uklizené domácnosti a ve zbylých věcech nastolit řád jakéhokoli druhu, především ale řád očividný.

Zdroj konfliktů a nedorozumění je pak jasný. Žena se například rozhodne, že věc A nepatří do paradigmatu uklizené domácnosti. Musí ji proto uklidit, což znamená odstranit z dohledu. Je jí přitom jedno, kde se věc A po uklizení nachází, podstatné je, že byla (podle ženského modelu) uklizena. Muž chybně očekává, že žena uklízí podle mužského modelu úklidu. Usoudí proto, že věc A je prostě na novém místě, které je dáno nějakým novým systémem. Když se pak zeptá, kde by věc A našel (jednak ji potřebuje, druhak by si její novou pozici rád zařadil do svého vnitřního systému, aby se příště nemusel ptát), je oheň na střeše. Žena totiž naopak chybně předpokládá, že muž se chová podle ženského modelu a cítí  proto mužovu otázku jako osobní útok. Vždyť pro ni je bezvýznamné, kde ta věc je, stačí přece, že je uklizená! Další problém je v tom, že nevinnou a celkem objektivně formulovanou otázku chápe žena jako subjektivně orientovaný atak (viz můj starý článek).

Jiný konflikt nastane, když muž uklidí podle mužského modelu úklidu. Považuje pak za samozřejmé, že žena jeho vnitřní systém (který „zvnějšnil“ do systému uklizených věcí) buď pochopí, nebo si ho nechá vysvětlit. Žena však o nic takového nestojí. Pro ni je podstatné, zda není vidět něco, co by v uklizené domácnosti vidět být nemělo a zda v tom, co zůstalo na očích, panuje dostatečně očividný řád. O nic takového však muži při úklidu nejde.  Žena proto takový úklid považuje za nedostatečný – a další nedorozumění je tu.

To by tedy byla stručná analýza. Po ní by měly následovat závěry. Co s tím můžeme dělat?

Obávám se, že nic.

Zklamal jsem vás? Máte-li jiný názor?

~*~

  1. Žena, nebo muž?

    Pěkné zamyšlení, jen jsem teď trochu zmatená, jsem-li žena, nebo muž. Přirozeně je mi bližší „mužské“ uklízení, nicméně se nějka nechám ovlivňovat vnějšími pohledy a názory, takže se snažím uklízet jako žena, ale ten systém ve věcech mi pak chybí. A co s tím můžu dělat? Obávám se, že taky nic – „mužské“ uklízení mi vždy trvá několikanásobně déle než to „ženské“ :-(

  2. Nesouhlas

    Když už, tak bych všechny tvary slova žena nahradila mužem a opačně, „uklizenej“ neviditelnej nesystematickej bordel mě osobně strašně a opakovaně vytáčí. Souhlasit se dá jen s poslední větou, ostatně jako u většiny diskuzí muž vs. žena…Neměl byste takhle generalizovat, pane doktore :-)
    ( a neřikej mi doktore! :-P)

  3. Dejf

    No já vám řeknu jednu věc, jestli žena nebo muž. Doma jsme to také řešili se ženou. Nakonec jsme dospěli k závěru, že místo rozporů si jednou za měsíc necháme udělat generální úklid pomocí úklidové služby co dneska nabízí mnoho firem a bylo to celkem galantně vyřešené. Teď místo času s uklízením se ženou vyjedeme jednou měsíčně na kolo více a jsme spokojeni.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.