Zítra se bude…

Zítra se bude...Po dlouhé době jsem se dostal do divadla na inscenaci, která slibovala zážitek přinejmenším v určitých aspektech výjimečný. Jedná se o operu Zítra se bude…, pojednávající o soudu s Miladou Horákovou. Soňa Červená dostala za roli Milady Horákové cenu Alfréda Radoka za ženský herecký výkon pro rok 2008, Aleš Březina získal tutéž cenu v kategorii Hudba a Aleš Březina spolu s Jiřím Nekvasilem získali cenu Sazky a Divadelních novin v kategorii Hudební divadlo pro rok 2008.

Něco takového musí budit očekávání.

Začnu svým největším zklamáním. Je jím režie. Asi není dobré, když si tvůrci sami režírují svá díla. Jistě mohou existovat výjimky, Jiří Nekvasil se jí však nestal. Je to bohužel tak, že inscenace předvádí úplnou režijní bezradnost. Vždyť režie nemůže být pouhou jednoduchou ilustrací libreta! Možná na besídce ZUŠ-ky, nikoli ale na prknech Národního divadla! Sbor posouvá děj kupředu smysluplně, leč onen prvoplánový zlosyn (jinak vynikající Jan Mikušek) a prvoplánově (to opakované slovo si nemohu odpustit) sošně trpící Milada Horáková (Soňa Červená) – to by se hodilo snad do pohádky. Byli to snad přece živoucí lidé…

Nápad přidělit roli hybatele děje kontratenoru (již zmiňovaný Jan Mikušek) a role prokurátorů rozdělit mezi dívčí hlasy dává inscenátorům velké možnosti. Zůstaly nevyužity. Daniel Dvořák prokurátorům oblékl řeznické pepito kalhoty a zkrvavené zástěry. Přímočařeji už se snad ani vyjádřit nejde.  A Milada Horáková v režii Jiřího Nekvasila předvádí jen dvě věci – kráčí nebo hledí. Mám hlubokou úctu k výkonům Soni Červené, nemyslím si však, že by právě v této inscenaci dostala příležitost ukázat své herecké mistrovství. Snad byla cena A. Radoka vlastně cenou zástupnou – a ve skutečnosti šlo spíš o ocenění celoživotního díla velké herečky a pěvkyně?

Jan Mikušek v opeře představuje jakési zosobnění veškerého zla. Být inscenace určená dětem, napsal bych, že je to čert. Protože se ale jedná o dílo určené dospělým, nevím… Režijní koncepce působí jako primitivní politická proklamace. Jako by divák neměl právo na svůj vlastní úsudek. To je škoda.

Tím nejzajímavějším na opeře Zítra se bude… je hudba. Má výhodu – inscenátoři v ní nemohou nic „doříct“ za autora, hudba tu prostě plyne… Jakkoli se jedná o operu soudobou, hudba je přístupná, sdělná a kdybych měl možnost získat nahrávku, neváhal bych.

Myslím, že koncertní provedení opery by jejím tvůrcům udělalo lepší službu. Bohužel.

Zítra se bude…
Hudba: Aleš Březina
Libreto: Aleš Březina / Jiří Nekvasil
Hudební nastudování: Marko Ivanović
Dirigent:  Jan Krejčík
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Daniel Dvořák
Divadlo Kolowrat

~*~

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.