Campanile Basso

Campanile BassoChce se mi křičet. Stojím na maličkém skalním balkónku vysoko nad údolím. Za zády a pod nohama mám jen vzduch, stovky metrů kamsi hluboko dolů do suti. Chci křičet, dupat a mávat rukama. Ale nemám na to čas, zdola se pomalu blíží Andrea, musím ji jistit, navíc mi prudký vichr stále strhává dobrané lano do západní stěny. Mohlo by se tam někde zachytit, proto ho musím pořád postrkávat pod sebe a stoupat si na ně. Poskakování si proto musím nechat od cesty. Křik taky, nerad bych zmátl svou spolulezkyni neartikulovaným řevem.

Máme za sebou předposlední délku na Campanile Basso.

Před patnácti lety jsem tuhle nádhernou skalní věž spatřil nejprve na obrázku a nedlouho poté i v reálu. Zamiloval jsem se do ní a myslel od té doby často na to, jaké by asi bylo dostat se nahoru. Jak léta plynula, smiřoval jsem se už pomalu s tím, že nenajdu vhodné spolulezce. To se ale změnilo – a teď už mi zbývá pouhých třicet metrů lehkého lezení k vrcholu. Právě jsme totiž přelezli Ampfererovu stěnu – nejtěžší místo výstupu. Po pěti hodinách lezení, padesát metrů pod vrcholem se teprve rozhoduje o úspěchu a neúspěchu. A my jsme to zvládli.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.